Naše vesměs nádherná země se krom jiného značí tím, že místní trh dokáže vyplodit nejen pár velmi solidních a úspěšných podnikatelských projektů a firem, ale také ještě více lokálně bezkonkurenčních firem s masivním monopolem ve své branži, které následně nepříjemně ovlivňují životy obyčejných lidí. Jedním z oněch druhých zmíněných případů je všem žákům a studentům velmi dobře známá společnost Scio, významná zejména organizací Národních srovnávacích zkoušek (NSZ).

Jelikož autor textu již ukončil (a snad i s úspěchem) svoji účast na NSZ, rozhodl se předat své dojmy z tohoto nákladného a svébytného zážitku dalším, potenciálním účastníkům testů SCIO, aby byli obeznámeni s tím, s čím budou mít čest.

Společnost Scio byla založena roku 1995 Ondřejem Štefflem, podle informací na firemních webových stránkách s cílem vytvářet a organizovat profesionální přijímací zkoušky. Od té doby se z malé firmy stal podnik s ročním obratem v řádech desítek milionů korun, vytvářející testy a organizující zkoušky pro přibližně 50 vysokých škol, včetně těch největších a nejlepších škol v Česku, např. pro Univerzitu Karlovu, Masarykovu univerzitu nebo ČVUT.

Zvrácené ždímání rodin a studentů

Úspěch společnosti Scio ovšem nestojí na originálním podnikatelském nápadu, jako spíše na vychytralém využití vzdělávacího systému a dosti zvráceném vysávání financí ze žáků středních a základních škol. Jelikož zde nevyrostla žádná jiná firma s podobným zaměřením, může si Scio ceny za účast na Národních srovnávacích zkouškách nebo za užívání testů jím vytvořenými určovat de facto, jak je zrovna potřeba. Zároveň se nemusí obávat příliš velkého odlivu „zákazníků“, poněvadž právě ono dominantní postavení na místním trhu nedává uchazečům mnoho alternativ. Onen nákladný nákup jim totiž může zajistit přístup k vyššímu vzdělání.

Přitom současné služby nejsou ani zdaleka levnou a dostupnou záležitostí. Konkrétně účast na NSZ na jednom testu ve verzi „standard“ v prezenční formě stojí 640 korun, cena se samozřejmě násobí s počtem testů, které v onom termínu píšete, protože spousta fakult vyžaduje více druhů testů. Scio velmi často vyzdvihuje jednu výhodu NSZ, tj. možnost účastnit se zkoušek několikrát, čímž odpadá studentům stres z nutnosti dobrého výkonu v jednom termínu. To je jistě pravda, ovšem zároveň se zapojením primitivní logiky průměrnému člověku vyplyne, že vyděláte daleko více, když zorganizujete termínů šest místo jednoho.

Zakladatel Scia Ondřej Šteffl v jednom starším článku pro Učitelské noviny reagoval na finanční náročnost zkoušek argumentem, že finančně znevýhodnění studenti mohou zažádat o sociální slevu. Podle aktuálních pravidel může při uznání sociální slevy uchazeč složit zdarma test verze „mini“ (tj. napsat pouze test, bez předběžných výsledků nebo individuální analýzy, cena při dokoupení těchto bonusů se snižuje) a získat zdarma přípravu v hodnotě do 2 000 korun. V této cenové hranici se dají pořídit přibližně dvě cvičebnice nebo on-line kurzy. Tato velkorysá nabídka ovšem přestává být velkorysá ve chvíli, kdy uchazeč zjistí, že o tuto slevu může podle obchodních podmínek zažádat pouze jednou, pro jeden termín zkoušek. Za zbytek už musí znevýhodněný uchazeč buď zaplatit plnou cenu, nebo vsadit vše na jednu kartu, což popírá výše zmiňovanou filozofii NSZ.

Pandemické přijímačky

V době pandemické navíc Scio využilo naplno svoji již dříve vyvinutou novinku: on-line test NSZ, který může člověk vykonat z pohodlí domova. Díky tomuto prozíravému kroku bude Scio jedním z těch, kteří na pandemii koronaviru vydělali. Smůlu měli ti, kteří věřili v optimističtější vývoj pandemie v Česku a objednali si nejdříve klasické, prezenční testy. Pár týdnů před termínem zkoušky však tito uchazeči se smutkem četli e-maily oznamující zrušení zkoušek.

Zrušení prezenčních zkoušek je odstupem času více než pochopitelné, ačkoliv je otázkou, jaká zde byla snaha vyjednat u vlády výjimku. V době tvrdého lockdownu totiž nadále probíhají například prezenční jazykové zkoušky k jazykovým certifikátům, například FCE, CAE a další, samozřejmě za dodržování nutných hygienických opatření. NSZ se měly tradičně ve spoustě obcí, uchazeči by se tudíž v rámci možností příliš neshlukovali, ale to jsou již pouze spekulace.

Neexistující solidarita

Daleko horší je totiž fakt, že společnost Scio vám bezostyšně naúčtuje i pouhou konverzi z prezenční na on-line verzi testu. Test je totiž paradoxně o necelých 300 korun dražší než prezenční forma. Údajně kvůli licenčním poplatkům za aplikace umožňující férové a věrohodné on-line zkoušky. Je podivuhodné, že licence za software vyjde Scio dráž než pronájem prostorů, mzdy pro administrátory a výdaje na distribuci tisíců papírových testů. Společnost sice na svých stránkách uvádí, že vyvíjí vlastní software, ten ale dle informací na stejné webové adrese měl být používaný již během současného akademického roku.

V době, kdy se všechno mění ze dne na den a ze všech stran zněly výroky typu „Spolu to zvládneme“, „Buďme zodpovědní, solidární a pomáhejme si“, by člověk i od monopolního kapitalistického monstra očekával nějakou míru pochopení a solidarity. Té se nám však nedostalo, maximálně nás může těšit to, že Scio pro jistotu pro jarní termíny NSZ nabízí pouze on-line verzi testu.

Doufejme, že brzo se na trhu objeví nový hráč v tomto oboru, možná bývalý a oškubaný účastník NSZ, který za naspořené penízky založil novou testovací firmu, která prolomí současné status quo. Jinak tu nadále budeme svědky tvrdého obchodu s nadějí a snahou o lepší vzdělání.