Poslanecká sněmovna ve čtvrtek večer neprodloužila nouzový stav, který tak skončí v noci z neděle na pondělí. Vládu při hlasování nepodpořili tradiční spojenci komunisté ani ostatní opoziční strany. Nejspíš tak dojde k rozvolnění části opatření – a to v době, kdy epidemie opět nabírá na síle.

„Již po řadu měsíců jsou nemocnice na hranici svých možností a některé na pokraji kolapsu,” řekl ve čtvrtek odpoledne premiér Andrej Babiš (ANO), když pošesté od začátku podzimní vlny předstoupil před poslance se žádostí o prodloužení nouzového stavu. Ten umožňuje vládě zavádět plošná opatření včetně uzavírky obchodů, omezení pohybu a zákazu vycházení.

To, že nemocnice čelí pokračujícímu náporu pacientů, lze doložit jak výpovědmi samotných zdravotníků (viz primář covidového oddělení v Chebu), tak čísly. K dnešnímu ránu je podle statistik ministerstva zdravotnictví volných pouze 16 procent lůžek na ARO a JIP – v Karlovarském kraji už nemají pro covidové pacienty jediné lůžko intenzivní péče, v Praze pouhých pět.

Situace není dobrá a zdá se tak rozumné prodloužit platnost plošných opatření. Křivka epidemie od začátku února vytrvale stoupá a pomalu se blíží vrcholu čtvrté vlny. Je otázkou, nakolik k tomu přispívá tzv. britská mutace, nedodržování opatření či jiné faktory.

Babiš neumí vyjednávat

Otázkou je to především pro vládu a premiéra Andreje Babiše, jehož hlavním úkolem mělo být zajistit podporu pro prodloužení nouzového stavu a na něj návazaných opatření. Jeho menšinová vláda nemá ve Sněmovně dost hlasů a už od podzimu musí shánět podporu ostatních stran. Zatím jí vždycky pomohli komunisté, ale ti po nesplnění svých požadavků (otevření škol a skiareálů) oznámili, že tentokrát už ruku nezvednou.

V tu chvíli – a signály o nepodpoře nouzového stavu už KSČM vysílala nějakou dobu – měl premiér zavolat opozičním lídrům a poprosit je o schůzku. Měl jim nabídnout splnění jejich požadavků, jako je schválení vyšší nemocenské, schválení pandemického zákona a plán na rozvolňování, a za to chtít třeba 14denní prodloužení stavu nouze.

Andrej Babiš však v hlavní náplni své práce – politickém vyjednávání – naprosto selhal. Místo několikadenního maratonu jednání odletěl ve středu do Srbska a předtím svým oponentům vzkázal, že kdo ve čtvrtek nepodpoří prodloužení, bude odpovědný za smrt lidí. Sešel se s nimi až ve čtvrtek dopoledne a podle mnoha ohlasů nepřistoupil na žádný kompromis.

Babiš pak sám v debatě řekl, že na opoziční návrhy předtím nepřistupoval, protože „měl vždycky dohodu s jinou politickou stranou” (myšleno s komunisty). „Já komunikuji, když někdo mě osloví, ale ne přes média nebo přes Twitter. Já komunikuji, když mi někdo napíše,” pokračoval tentýž premiér, který ve středu opozici přes média vzkázal, že budou odpovědní za smrt lidí, pokud s ním nebudou hlasovat.

Oslovit opoziční poslance měl ale především on. Byla to jeho vláda, která potřebovala prodloužit nouzový stav a která s tím přišla do Sněmovny. To, že se mu nepodařilo zákonodárce přesvědčit, je jedno z jeho největších politických selhání. Navíc v době, kdy to bylo nejméně vhodné.

Vláda i opozice hrají o voliče

Odpovědnost za neprodloužení nouzového stavu má ale samozřejmě i opozice. Lze si jen těžko představit, že kdyby nyní v premiérském křesle seděli Ivan Bartoš či Petr Fiala, tak by nežádali o prodloužení nouzového stavu. Minimálně pokud by naslouchali odborníkům, kteří rozvolňování nedoporučují.

Otevření obchodů a služeb a konec zákazu pohybu totiž zřejmě povede k většímu pohybu lidí a rychlejšímu šíření nákazy. To znamená více nakažených, více lidí v nemocnicích a více mrtvých. Doufám, že se budu mýlit, ale obávám, že ne.

Proč se tedy strany z opozičních koalic (vynechme SPD, která delší nouzový stav rezolutně odmítá) nezachovaly „státotvorně” a na potřebné prodloužení nekývly?

Jednoduše proto, že jim k tomu Andrej Babiš nedal možnost. Kdyby uměl politicky vyjednávat, tak by věděl, že opozice mu nemůže šest měsíců před volbami schválit vše, co chce, aniž by si mohla připsat politický úspěch. Prodloužit opatření je nepopulární a opozice potřebuje konkrétní věci, kterými by to mohla před voliči obhájit.

Na jednu stranu se tedy hlasování opozice zdá pochopitelné, na druhou stranu jde však stále jen o sbírání politických bodů. Bartoš, Fiala a spol. musejí vědět, že na ně Babiš svalí odpovědnost za stoupající čísla. I z jeho strany půjde o politickou hru, částečně však bude mít pravdu. „Nehlasovali jste pro prodloužení nouzového stavu = rozvolnili jste opatření = můžete za víc nakažených a mrtvých”. Je to samozřejmě nechutná hra o voliče, ale vláda a opozice si v ní nemají co vyčítat.

Čtrnáct chaosů místo jednoho

Co se nyní stane? Pokud se nestane zázrak a politici se do pondělí nedohodnou, že stav nouze přece jenom prodlouží (udělat to stále mohou), přestane platit s nedělní půlnocí. Vláda některé restrikce obnoví na základě zákona o ochraně veřejného zdraví, některé však skončí. S jistotou lze říct, že nebude pokračovat omezení volného pohybu a zákaz pití alkoholu na veřejnosti.

Momentálně se zdá pravděpodobné, že budou moci otevřít všechny obchody a služby. Platit to asi nebude pro hospody a restaurace, které může zavřít ministr zdravotnictví na základě zmiňovaného zákona o ochraně veřejného zdraví. Ten umožňuje rovněž zavřít školy, jak už potvrdil ministr školství Robert Plaga (za ANO).

Důležité slovo dostanou hejtmani. Ten pardubický včera naznačil, že by mohli vládu požádat, aby v pondělí stav nouze opět vyhlásila (podle vicepremiéra Hamáčka by jim kabinet vyhověl), hejtmani z ODS pak apelovali na poslance, aby se dohodli. A někteří z nich rovnou avizovali, že jsou připraveni vyhlásit stav nebezpečí.

Ten mohou kvůli ohrožení životů, zdraví, majetku a životního prostředí vyhlásit hejtmani a primátor Prahy, nejdéle na 30 dnů. Prodloužit lze se souhlasem vlády, takže se mimochodem úplně ztrácí parlamentní kontrola. Šéfové krajů mohou nařídit pracovní povinnost či zákaz vstupu a pohybu osob na celém území. V praxi by tak nejspíš mohli opět omezit pohyb či zavést zákaz vycházení.

Už teď se ale objevují pochybnosti, zda kraje vůbec mohou stav nebezpečí vyhlásit. Podle hejtmana Moravskoslezského kraje to odporuje zákonu, expert na krizové zákony Jiří Vaníček si pak myslí, že jde o obcházení zákona, jak řekl Seznam Zprávám.

Je tedy možné, že místo jednoho vládního chaosu se dočkáme čtrnácti krajských chaosů. Není navíc vyloučeno, že pak vláda za nějakou dobu stejně nouzový stav sama vyhlásí. To by jen podtrhlo situaci, kdy se politici nejsou schopní dohodnout na chodu státu v krizové době.