Odborová organizace Filozofické fakulty UK ve svém nedávném usnesení oznámila stávku. Ten, kdo se těšil na vytrvalý odpor proti plánovaným vládním krokům, bude zklamán. Avizovaná stávka je plánována na jediný den, a to 17. října. Jestli se sami akademici staví takto rezignovaně k budoucnosti svých oborů, živobytí svých doktorandů a budoucích studentů, pak nás v budoucnu skutečně nečeká nic dobrého.
Premiér Fiala nicméně vyhlásil novou desetiletku. Pomocí ní se máme dostat na vrchol v mnoha oblastech. Mimo jiné také ve školství, vědě a výzkumu: ,,Do školství, vědy a výzkumu jde poměrně velké množství peněz, a to i v mezinárodním srovnání.“ Skutečnost je ale trošku jinde. „Máme spoustu chytrých lidí, vědců, odborníků, máme obrovský lidský potenciál. Tyto zdroje ale musíme lépe využívat, propojit, aby začaly plnit roli naší klíčové strategické výhody, a to se zatím v dostatečné míře neděje,“ pravil dále Fiala. „Česká republika musí být do deseti let centrem vzdělanosti a nových myšlenek. Musíme mít školy, které rozvíjí každý talent,“ dodal předseda vlády. „Musíme mít respektovaná centra vědy, jejichž výsledky budou svět měnit,“ řekl překvapivě premiér. Současná politika MŠMT těmto zbožným přáním však neodpovídá.
Podle ministra školství Beka některé vysokoškolské platy mohou závidět i politici nebo poslanci. Přitom se ještě v době, kdy byl současný ministr rekotrem Masarykovy univerzity v Brně, nebál poukázat na to, že řada akademiků má nižší plat než učitelé na základních a středních školách. „Vyučování je na vysoké škole ta nejméně lukrativní činnost. V tom vidíme problém, a proto chceme, aby stát navýšil rozpočtovou kapitolu vysokých škol, která právě slouží financování vzdělávací činnosti,“ řekl ve stejném roce České televizi. Nerad bych zde dále rozváděl a domýšlel následky zisku přístupu k pověstným politickým „korytům“, ale zde došlo k opravdu zásadnímu názorovému obratu. Otázkou je, jak hluboko se akademici nechají zašlapat do země.
Konformita výrazné části české akademické sféry se současnou neřešenou situací celou věc jen komplikuje. Jasně, je krize a musíme šetřit. Musí se ale šetřit na těch, kteří kvůli své lásce k akademické práci a výzkumu sahají na samotné dno? Holt žijeme v době, kdy nám vládnou neoliberálové a libertariáni. Kdo nepracuje, ať nejí. Kdo pracuje, a nejí, málo se snaží. Stát moc bobtná a není tu od toho, aby zastupoval roli rodiče nabytého bohatství ve zlatých devadesátých letech. No jo, chudý póvl zase brečí. Solidarita je nám roky cizí.
Pokud se ale aktivní část akademiků nevzepře a nezačne bojovat za lepší podmínky, byť to píšu nerad, tak ať klidně platí ona neustále omílaná věta: „Ať berou málo“. Málo se snaží bránit svoje profese. Málo se snaží bránit své obory a jejich atraktivitu pro budoucí studenty. I přesto, že se zítra v Praze bude konat protest před setkáním zástupců vysokých škol, VOS a MŠMT, mám obavu, že skutečný tlak na politiky nakonec vyvinut nebude a akademici se ve výsledku nechají bolestně zakleknout. Byla by to škoda. Ohrožené obory mají smysl, ale nesmí se ho takto zříct.
