Ve středu se v Poslanecké sněmovně projednával ve třetím čtení zákon o manželství pro všechny. Manželství pro všechny nebude. Nakonec prošel návrh, který narovnává některá dílčí práva, ale ne všechna. Chybí například společné adopce nebo i symbolický, ale neméně důležitý, stejný název – manželství. Sněmovnou tak prošel zákon, který mě i dalším LGBTQ lidem říká, že jejich vztahy nejsou rovnocenné. Jsem lesba a tak tento komentář píši z pozice někoho, koho se osobně týká.

Jsem ráda, že paní poslankyně Bělohlávková považuje léčbu (homosexuálů) elektrošoky za středověk. Měla bych jí být vděčná, že „jenom“ nepodporuje manželství pro všechny… V tomto komentáři však nechci znovu rozebírat „argumenty“ odpůrců manželství pro stejnopohlavní páry, nedostatečnosti nově schváleného partnerství, ani nízkou úroveň diskuze našich volených zástupců. Všechno co bych psala dnes, jsem napsala v jiném komentáři už v říjnu a nerada bych se opakovala.

Prohra není vítězstvím

„Schválili jsme ve sněmovně možnost uzavírat sňatky stejnopohlavních párů,“ napsala na síť X Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) po středečním hlasování, ve kterém prošla pouze upravená verze partnerství bez adopčních práv. Za vítězství to považuje i hnutí ANO. To se prohlásilo za jedinou (sněmovní) stranu, díky které mají LGBTQ lidé stejná práva. Návrh ale oslavují i dlouhodobí odpůrci manželství pro stejnopohlavní páry. Jindřich Rajchl (PRO) považuje návrh za „velké vítězství tradiční rodiny“. Aliance pro rodinu, která se dlouhodobě staví proti stejnopohlavním sňatkům, pak oceňuje, že poslanci a poslankyně neschválili manželství pro všechny.

Všichni si tak mohou navzájem poblahopřát, jak to pěkně vymysleli a že se dokázali domluvit. My bychom jim teď nejspíš měli poděkovat. Co už že stále nemáme rovná práva, mohli nás také chtít léčit elektrošoky, takže jde přeci o přijatelný kompromis.

Moji sexuální orientaci tenhle ani žádný jiný zákon nezmění, ale to, jak se budu cítit ve společnosti, ve které žiji, změnit může. Tento zákon však není výhra rovných práv. Je to nedostatečný kompromis, který narovnává některá práva, ale dál diskriminuje páry stejného pohlaví.

Od volených zástupců, kteří manželství pro všechny podporují, bych tak čekala mnohem víc než gratulační příspěvky na sociálních sítích a plácání se po ramenou poté, co projde zákon, který úplně stejně oslavují i zarytí odpůrci stejnopohlavních sňatků.

Televize

Cynicky bych mohla říct, že už vím, co od sněmovní debaty očekávat. Koneckonců část poslanců a poslankyň opakovaně pronáší tytéž předsudky a pseudoargumenty proti LGBTQ lidem ještě déle, než jsem na světě. O to horší pak ale bylo slyšet totéž ve středu ve veřejnoprávní České televizi. Média (a v první řadě ta veřejnoprávní) by měla podávat objektivní a pravdivé informace. Narozdíl od politiků k lidem promlouvají z pozice moderátora veřejné debaty. Mělo by tedy být jejich snahou debatu kultivovat a vyvracet mýty a lži, které zazní v rámci politického boje.

Pozvat si jako odborníka do pořadu 90′ ČT psychologa Jeronýma Klimeše, který po celou dobu bez jakékoliv oponentury urážel LGBTQ lidi, je proto hrubé nezvládnutí moderace veřejné debaty, o kterou by se ČT měla snažit.

„Kolik jste měla sexuálních partnerů?“ pronesl Klimeš směrem k moderátorce, a hned prohlásil že „průměrný gay muž jich má 100 až 500.“ „Mezi pedofily je mnohonásobně více homosexuálů,“ pokračoval o chvíli dál. I zbytek rozhovoru se nesl v podobném duchu. Jeho výroky nejen že vyvracejí výzkumy, ale distancovala se od nich i odborná veřejnost.

Klimešův výstup kritizoval například Psychologický ústav AV ČR nebo Sexuologická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Po veřejné kritice se ve svém vyjádření pro Seznam zprávy od Klimešových výroků Česká televize distancovala. Více ale Klimešovo vystoupení nekomentovala. A stále vyvstává i otázka nad pochybením, že jej ČT pozvala, neboť na jeho vystupování upozorňovala odborná veřejnost již v roce 2019.

Klimešův rozhovor v ČT je tak něco, co se ve veřejnoprávní televizi vůbec nemá objevit. Nelze ve vysílání (a ani jinde) beztrestně urážet příslušníky určité menšiny a své dojmy a ničím nepodložené předsudky předkládat jako fakta. Co když je tohle jediný ‚odborník‘, kterého si o tématu poslechnou lidi bez hlubších znalostí? Budeme pak pro ně jen nechutní a promiskuitní pedofilové?

A jak si myslíte, že se nám to poslouchá?