Až půl milionu korun. To je částka, kterou by si mohl půjčit student medicíny za šest let na výdaje spojené se studiem podle nového návrhu Ministerstva školství. To předpokládá, že by si půjčku vzalo až 10 tisíc studentů. Jistě, jsou to peníze, které nízkopříjmový studenti potřebují, je ale správné tuto sociálně slabší skupinu ještě více zadlužovat?

Zadlužit se už v osmnácti letech. Tak chce vláda vyřešit nízký počet vysokoškolsky vzdělaných lidí v Česku. Místo toho, aby navrhla dostupnější a vyšší sociální stipendia, nabízí středoškolákům krásnou vidinu přivýdělku v podobě půjčky s nízkým úrokem. A je potřeba zdůraznit, že pouze přivýdělku. Ministerstvo totiž jedná o půjčení 3 až 7 tisíc korun měsíčně. Z toho samozřejmě nikdo ve větším městě nevyžije. Student by si tak stejně musel hledat práci nebo by ho musela finančně podpořit rodina. K čemu tedy taková půjčka může být?

Zní to vlastně jako kapesné. Rodina či práce nevydělává dost, tak si půjčím pár tisíc k dobru. Dobře, pro některé bude těch pár tisíc klíčových, aby mohli zaplatit nájem či jídlo, nejspíš to ale nebude většina. Ti opravdu chudí si prostě na základě sedmi tisíc korun studium moci dovolit nebudou. Počet mladých lidí, kteří by se díky tomu rozhodli na vysokou školu jít, tak nebude nijak závratný.

Jak to je v Německu?

Proč tedy vláda přistupuje k takovému kroku? Nabízí se srovnání se západními zeměmi, kde takové půjčky již fungují, jako je Německo nebo Velká Británie. V Německu je ovšem taková půjčka několikrát vyšší než by se nabízela v České republice. Navíc půlku z částky dostávají studenti jako grant a pouze půlku dluží, a to s nulovým úrokem. V Česku by se půjčky podle možné novely získávaly od zavedených bank a ke krytí finančních rizik v případě nesplácení by sloužil záruční fond. To by sice úrokovou sazbu snížilo, rozhodně by se ale nejednalo o tak výhodný program, jako je třeba právě v Německu.

Je to velká cena pro ty, kdo jsou na tom finančně špatně už bez dluhů. Velká cena, ale pochopitelně lákavá nabídka. Výsledkem by tak bylo zadlužení mladé generace ještě předtím, než doopravdy začne vydělávat. Vláda tímto krokem navrhuje další „řešení“ nedostatku financí ve veřejném sektoru. Ušetří tak na sociálních stipendiích, která by spíš měla být tou pomocnou rukou pro nezaopatřenou mladou generaci. Otázkou zůstává, proč vlastně šetříme na těch nejslabších a neřešíme nedostatek peněz přes šetření na těch, kteří je mají.