27.08.2019 00:50

PRO: Na porušování Ústavy jejím nejvyšším činitelem existuje jen jedna odpověď

David Vápeník

Ve středu 21. srpna se v Praze konal pietní pochod za oběti účastníků protestů 21.8.1969 (rok po sovětské okupaci), kteří byli zavražděni československými bezpečnostními složkami (tzv. lidovými milicemi). Pořádal jej spolek Milion Chvilek pro demokracii. Na protest proti porušování Ústavy prezidentem Zemanem Mikuláš Minář, předseda spolku Milion Chvilek pro demokracii, veřejně roztrhal Ústavu. Proč je takové gesto správné a bylo zapotřebí?

Roztrhání Ústavy okamžitě vyvolalo velkou kontroverzi mezi „cizími“ i „vlastními“. Druhý den jsme se mohli na nejednom propagandistickém serveru dočíst o rezatém fašistovi, který usiluje o moc pro sebe nebo pro nějaké temné síly. Ozývala se však i kritika z řad signatářů petice. Proč bylo takové gesto zapotřebí?

Vleklá vládní krize, která podle premiéra krizí nebyla a je jen chybou novinářů, že se země raději neraduje třeba z toho, že prší, začala tím, že prezident odmítl odvolat na návrh předsedy vlády ex-ministra kultury Antonína Staňka. Na místo Staňka byl nominován člen předsednictva ČSSD a komunální politik Michal Šmarda. Ačkoliv jeho jmenování předseda vlády navrhl, prezident nejprve dlouho otálel s jeho jmenováním, čím se vyhrocovalo napětí ve vládní koalici. Poté kandidáta Šmardu definitivně odmítl jmenovat. Krize byla zažehnána jmenováním Lubomíra Zaorálka, bývalého šéfa resortu zahraničních věcí.

» PROTI: Proč se nemá trhat Ústava a proč není Minářův čin důležitý? (komentář Šimona Rognera)

Miloš Zeman se však v této krizi zachoval protiústavně. Ústava ukládá prezidentovi jmenovat členy vlády, navrhne-li mu to předseda vlády. Má právo, a bylo to zvykem i u jeho předchůdců, vyjadřovat své názory na kandidáty, Ústava mu však nedovoluje odmítat jejich jmenování. Ve stínu vládní krize nebyla věnována dostatečná pozornost tomu, že Ústavu, zákon zákonů, na kterém naše země stojí, porušuje i nejvyšší ústavní činitel.

Kdo jiný, když ne on, by měl být ten, kdo ji bude bezezbytku ctít, nikoliv porušovat. Jak jinak na to upozornit, než udělat něco tzv. teatrálního?

Porušovat Ústavu je stokrát horší než roztrhat její výtisk. Proč tedy její porušování nevzbuzuje stejné, nebo stokrát větší kontroverze a kritiku? Roztrhání Ústavy bylo bitím na poplach, velmi potřebným vizuálním znázornění neobyčejné naléhavosti a závažnosti situace, ve které jsme se octli, velmi potřebným mediálním impulsem k diskusi o Ústavě. Velmi důležitým činem, o kterém se bude ještě dlouho vzrušeně debatovat.