Před třemi lety jsme se dočkali pokračování kultovního snímku Blade Runner, ve stejném roce i spíše průměrného akčního Ghost in the Shell se Scarlett Johansson v hlavní roli. Loni nás pak v kinech překvapila poloanimovaná Alita. V přípravě je pokračování Matrixu a Keanu Reeves nezahálí a již brzy se nám představí jako Johnny Silverhand ve videohře příznačně nazvané Cyberpunk 2077. To vše nám hlásí jedno: žánru kyberpunku ještě zdaleka neodzvonilo.
Co je a jak vznikal kyberpunk?
Kyberpunk je subžánrem obecně známého science fiction. Ve zkratce se jedná o představu dystopické budoucnosti z pohledu pozorovatele z druhé poloviny 20. století. Z doby, kdy největší strach měli lidé z toho, co dodnes tvoří základní motivy žánru kyberpunku. Tím asi nejznámějším je robotika. Již v roce 1950 vyšlo první vydání souboru povídek Isaaca Asimova Já, robot, v roce 1968 vytvořil Arthur C. Clarke postavu počítače HAL 9000, který se snaží ochránit cíl mise i za cenu smrti posádky vesmírné lodi, nemluvě o české stopě, Karlu Čapkovi, který v dramatu R.U.R. stírá rozdíly mezi roboty a lidmi již v roce 1920.
Ani jeden z autorů ovšem není autorem kyberpunku tak, jak ho známe. Pro ten jsou potřeba i další témata. Mezi taková, bez nichž by se žánr neobešel, patří bezesporu ovládnutí světa obřími korporacemi, vývoj technologií jako celku, působení zhoubného marketingu, objevení hackerství jako plnohodnoté profese, zároveň však profese zneužitelné ke kriminalitě a v neposlední řadě kriminalita samotná. První taková díla, která žánr kyberpunku ustanovila, byla dvě: kniha Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? Philipa K. Dicka z roku 1968, která stanovila právě výše jmenovaná témata, a jeho filmová adaptace z roku 1982 v režii Ridleyho Scotta, která naopak definovala vizuální podobu.
Možná si říkáte, kdepak se schovává onen punk, že všechno je zatím pouze kyber. Nutno podotknout, že v doposud jmenovaných dílech je punku spíše méně a skutečně ho do žánru prosadil až román spisovatele Williama Gibsona z roku 1984 Neuromancer. Punk vychází z (vedle technologického pokroku) druhého fenoménu druhé poloviny dvacátého století. Tím jest rozvoj subkultur těžko pochopitelných masovou společností a spojovaných se sociálně patologickými jevy, jako je již výše zmiňovaná kriminalita, ale také drogové či technologické závislosti. Do kyberpunku se mimo jiné promítá i jejich výrazné vzezření.
Další vývoj kyberpunku
Z logických důvodů by se dalo předpokládat, že oblíbenost žánru postaveného na principech minulého století bude v tom současném spíše upadat. Opak je překvapivě pravdou. 21. století odstartoval film Minority Report s Tomem Cruisem následovaný uzavřením trilogie Matrix. V první polovině druhého desetiletí se nám v podobě remaků vrátily (bohužel) kultovní značky Total Recall a Robocop. Rovněž se nám představil soudce Dredd.
Novinky v žánru však mají jednoho neodmyslitelného jmenovatele, který zároveň pravděpodobně odpovídá na otázku, proč neupadl kyberpunk v zapomnění. Jsou to právě inovace a reflektování témat, která trápí současné publikum. Témat, která byla dosud námětem postapokalyptických scénářů a v posledních letech se stávají reálnou vizí společnosti. Kriminalita soustavně klesá (anebo alespoň neroste), punk je přežitek, roboti se ukazují spíše jako dobří sluhové než zlí páni, korporace jsou permanentně omezovány (je otázkou na jindy, zda příliš, nebo nedostatečně) a neony už taky vyšly z módy. Do popředí se dostává ekologie, globální oteplování či znečištění planety, znovu je přetřásána hrozba jaderné války, moc státu a policie a letos se opět objevuje téma rasismu, se kterým původní kyberpunk vůbec nepočítal, jelikož předpoklad byl takový, že během několika desítek let docela zmizí.
Typickým příkladem inovativního kyberpunku budiž videoherní série Deus Ex, jejíž první díl vznikl roku 2000 a zatím poslední byl na trh uveden před čtyřmi lety. Hlavním tématem jsou augmentace (technologická vylepšení) lidského těla, kdy se augmentovaní jedinci setkávají s nenávistí, pohrdáním, později jsou zavíráni do speciálních ghett. I přes relativní aktuálnost této vize nám připomíná lidské zlozvyky téměř o století starší.
Co bude s kyberpunkem
Dovolím si teď trochu osobní spekulace. Kyberpunk je na vrcholu, jsem zvědavý na úspěch na podzim vycházejí videohry Cyberpunk 2077 a jsem zároveň zvědavý na vývoj nových kyberpunkových značek. Právě nové značky, spíše než zavedené série, dokáží udržet popularitu žánru. Společnost se setkává se stále novými výzvami a kyberpunk je založený na kritice aktuální společnosti. Věřím tudíž, že jakkoli se bude měnit, bude tu s námi ještě dlouhou dobu a některých, především vizuálních stereotypů se asi nikdy nezbaví. Ale kdo by neobdivoval krásu ulic velkoměsta posetých všudypřítomnými neony?
