Od 14. do 17. listopadu probíhala celostátní stávka vysokoškoláků, pořádaná hnutím Univerzity za klima (UzK). Cílem stávky bylo upozornit na vážnost změny klimatu a vyslovit nesouhlas se současným způsobem jejího řešení. Studentské listy zmapovaly průběh fakultní stávky a závěrečný průvod Prahou.
Pondělní program
V budově Hollar Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se klimatické okupační stávce jde vyhnout jen stěží. Místní studenti, stejně jako stovky dalších po celé republice, zde protestují za urychlené řešení klimatické krize. V plánu je, společně s přespáváním na chodbách, dvoudenní program přednášek a debat s tématem environmentalismu i podobně do zelena zabarvený kulturní program.
FSV navštěvuji v pondělní odpoledne, jen pár hodin po oficiálním zahájení stávky. Po vstupu do budovy si nejde nevšimnout všudypřítomných plakátů, transparentů a bannerů burcujících k boji proti změně klimatu. Uhlí smrdí, FIGHT FOR 1.5°C nebo Teď nebo nikdy jsou typickými příklady hesel environmentálních hnutí, v budově Hollar ale lze vidět i banner s nápisem KAPITALISMUS JE EKOCIDA nebo nákres hořící země s heslem ZAPÁLENA KAPITALISTY, zjevný odkaz na design plakátu s Miladou Horákovou a nápisem ZAVRAŽDĚNA KOMUNISTY.
Růst či nerůst?
Místo prohlížení plakátů se ale vydávám do 2. patra školy, kde se od 16:00 koná debata na téma Nerůst. Koncept ekonomického nerůstu (též známý jako degrowth) je ožehavým tématem pro každého, kdo jakoukoliv debatu okolo řešení změny klimatu sleduje. Pro jeho zastánce je logickou odpovědí na otázku, zda-li je možné mít nekonečný hospodářský růst bez devastace životního prostředí, pro jeho odpůrce jde naopak o ekonomický paradox, který hrozí kompletním zhroucením současného liberálního systému.
Debaty se účastní zakladatel občanské iniciativy Udržitelný Palacký Tadeáš Žďárský, spoluzakladatel nakladatelství Neklid Arnošt Novák, genderová analytička a koordinátorka v organizaci Otevřená společnost Petra Jelínková a člen platformy re-set Jakub Mácha. V komorní atmosféře konferenční místnosti debatu sleduje odhadem okolo 35 lidí, většina míst k sezení je zabrána. Celou akci provází přátelský nádech a pocit uvolněnosti.
Jako první je třeba odpovědět na nejdůležitější otázku: co to vlastně nerůst je? Definicí a cílů degrowth hnutí je mnoho, Petra Jelínková ho například definuje jako „demokratické a spravedlivé snižování spotřeby v západních zemích” a doplňuje: „Nerůst znamená nárůst volného času.” Panel se shoduje, že současný systém obětování lidského života pro růst je velkým problémem, většina lidí v místnosti s tímto zhodnocením zdánlivě souhlasí. „Green growth je podnikatelská odpověď na změnu klimatu,” říká Tadeáš Žďárský o pro-systémové alternativě degrowthu a Arnošt Novák na něj navazuje: „Zelený růst je mnohem utopičtější, než přechod na nerůstovou alternativu.”
Zajímavý moment nastává během části debaty o roli univerzit v přeměnách společnosti. Do publika padla otázka, jestli univerzity spíše podporují sociální transformaci nebo udržují status quo. Naprostá většina účastníků, včetně všech čtyř řečníků, si myslí, že univerzity spíše přispívají k zachování statu quo, opačně se vyjádřilo asi jen pět studentů.
Po skončení debaty se dávám do hovoru s Annou, která už nestuduje, ale přišla na stávku vyjádřit svou podporu. Na otázku o univerzitách a sociální transformaci odpovídá, že podle ní univerzity spíše napomáhají udržet status quo: „Myslím, že jsou určité výjimky, ale není příliš v mainstreamu, aby se univerzity do takových debat pouštěly. Otázka je, jestli tohle vůbec je úkolem univerzit, nebo spíše jejich studentů,” říká. Následně se ptám, jestli má vzhledem k současné trajektorii lidstva naději na vyřešení současné krize. Anna naději neztratila: „Včera bylo pozdě, ale stále je potřeba dělat co nejvíc. Situace sice špatná je a nikdy se úplně nevyřeší, ale pořád máme prostor se snažit ji zlepšovat v rámci možností, které nám zbývají. Otázka je hlavně v tom, jak se postavíme následkům, které nám energetická krize přinese.”
Středeční program
Ve středu 16.11. je na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, i přes večerní hodinu, živo. Nebylo to ovšem díky okupaci stávkujícími, její stopy byste v budově hledali jen stěží, mimo hrstky studentů stojících ve vstupní hale s haldou transparentů totiž nepřipomíná akci zhola nic. Několik dotázaných studentů mimo zmíněný hlouček zdánlivě ani neví, že na fakultě ke stávce probíhá nějaký program. Je to možná trochu škoda, protože v 18 hodin začíná velmi zajímavá diskuze na téma právě probíhající konference COP27.
Pozvání na debatu přijali europoslanec za Pirátskou stranu Mikuláš Peksa, vedoucí klimatýmu Asociace pro mezinárodní otázky Tomáš Jungwirth Březovský, výzkumná pracovnice think tanku Europeum Kateřina Davidová a účastník konference COP27 a lidskoprávní aktivista Kryštof Stupka.
Ještě před začátkem debaty dostávám letáček spolku Mater Nostra, který debatu společně s UzK spoluorganizuje. Atrium, kde se akce koná, je skoro prázdné, je tu 15 – 20 lidí. Jen přibližně půlka zvedá ruku na dotaz, kdo je z Právnické fakulty UK.
Klimatická (bez)naděj
Začátek debaty je věnovaný popisu základních pojmů a konceptů – Mikuláš Peksa jako fyzik vysvětluje vliv skleníkových plynů na klima, Tomáš Jungwirth Březovský pak z klimaticko-právního pohledu představuje vývoj nástrojů pro ochranu klimatu. Kateřina Davidová a Kryštof Stupka následně hovoří přímo o COP konferencích, jejich fungování a o očekáváních pro letošní ročník.
Právě letošní ročník, pořádaný v Egyptě, se setkává s notnou dávkou kritiky. „Nejdůležitější je vzájemná důvěra, letošní konference by mohla dopadnout špatně. Důvěra globálního jihu vůči rozvinutým státům klesá,” říká Kateřina Davidová. „Glasgow (místo konání předchozího ročníku COP, pozn.red.) mělo pozitivní nádech, letošní ročník je uzavřený a státy tam přijely bez ambicí,” tvrdí Kryštof Stupka, jenž se letošního ročníku zúčastnil jako mladý delegát do OSN. „Zklamala i G20, od které se čekalo představení ambiciózního plánu, to se ale nestalo,” dodává Stupka.
Následuje věcná, kultivovaná diskuze o roli OSN, EU a jednotlivých hlav států v oblasti ochrany klimatu. Každý z hostů má evidentně v oboru velké znalosti a jejich debatu je radost sledovat, ať už hovoří o klimatické legislativě nebo kandidatuře ČR na pořadatelství COP29. I přesto všechno se ale debatou vine pesimistická linka. Mikuláš Peksa hned na začátku sdílí obavy vědců, že globální oteplování pod hranicí 1,5°C již realisticky nelze udržet, Kryštof Stupka pak kritizoval způsob vyjednávání na konferencích. Vyhlídky hostů do budoucna nepůsobí příliš pozitivně.
Čtvrteční program
Ve čtvrtek 17. listopadu probíhá zakončení stávky průvodem vycházejícím z náměstí Jana Palacha. Právě tam na mě čeká Remi Dzian, mluvčí hnutí Univerzity za klima. Ze začátku se ptám, co by pro hnutí vůbec bylo úspěchem. „Za úspěch budeme považovat, pokud vláda vyhoví našim požadavkům, tady není prostor pro kompromisy – cokoliv, co tyto požadavky nenaplňuje, je nedostačující. Pokud vláda tyto požadavky neimplementuje, tak s nimi budeme jednat dál a vymýšlet, jak je k tomu donutit,” říká Dzian.
Letošní klimatická stávka není první. Ta probíhala v roce 2019 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Co se za tu dobu změnilo? „Změnilo se toho hodně. Letošní stávky se zúčastnilo 17 fakult z 11 univerzit. Zásadní je tedy to, že to není jen otázka „fildy”, ale téma rezonuje mezi studenty, kterým vadí, že tohle vláda neřeší. Nyní také míříme především na vládu – předchozí stávka byla hodně o konfliktu s vedením Univerzity Karlovy, teď se snažíme s vedením domlouvat.”
Na závěr se ptám i na reakci veřejnosti a médií na stávku: „Myslím si, že negativní reakce by ubyly, kdybychom dostali prostor k rozjetí diskuze o tom, co říkáme. Z té pozitivní stránky jsme povzbuzeni podporou vyučujících na našich školách. Třeba u mě na Fakultě humanitních studií byla jejich podpora obrovská, podíleli se s námi na tvorbě programu, zvaní hostů, přenechávání hodin a dva vyučující s námi ve škole dokonce přespávali. Takže podpora studentů i vyučujících byla velká,” ukončuje Dzian náš rozhovor.
Energii lidem, ne uhlobaronům
Průvod ve 12 hodin vyráží z náměstí Jana Palacha podél Vltavy k Národní třídě. Prší a je zima, přesto průvod čítá několik stovek lidí, kteří jsou v dobré náladě a nadšeně skandují. Cestou k Národní třídě mluvím s Pavlem, členem organizace Socialistická solidarita. Říká, že na stávku přišel, protože změnu klimatu je třeba řešit okamžitě a návštěva průvodu je způsob, jak k tomu skromně přispět. A má Pavel nějakou naději na lepší zítřky? „Nevím, já jsem docela pesimista. Otázka je, jestli na tu změnu už není pozdě. Procesy, co se spustily, jako třeba tání permafrostu na Sibiři, to je obrovskej průšvih,” říká.
Procesí, které zdánlivě od začátku akce nabylo na velikosti, za zvolávání „Power to the people” přichází k Národní třídě. Zde se již pohybují první lidé slavící 17. listopad a klimatický průvod se zájmem pozorují. Trasa není náhodná, právě tady dav zvolává „Vzpomínat nestačí” a „Máme holé lesy”. Účastníci odkazují na skandování protestujících během sametové revoluce. V tomto místě se odpojuji z davu a vyrážím mluvit s přihlížejícími, co se klimatického protestu neúčastní.
Jako první se dávám do řeči se Šárkou a Adélou. Na oslavě jsou proto, aby uctily ty, kteří bojovali za demokracii. Řešení klimatu podporují, ale nelíbí se jim, že studenti k demonstraci využívají právě 17. listopad: „Přijde mi, že dnešní den je o něčem trošku jiném, než o klimatu. To by se mělo řešit každý den, ale neřekla bych, že to je hlavní téma, které bychom si tady měli připomínat,” říká Adéla a stejným dechem se Šárkou dodává, že s ochranou životního prostředí souhlasí.
Opodál, schovány před deštěm, stojí Lucka s Petrou, které s předchozím zhodnocením nesouhlasí: „Odkaz 17. listopadu průvod nekazí, jde o budoucnost nás všech. Studenty chápu, doufám že budou aktivní a že se budou věnovat politice, protože to je jediná cesta, jak lze něco změnit,” říká Petra. „Se studenty nepůjdeme dál, protože máme jiný cíl, ale jinak se rádi přidáme,” směje se Lucka v reakci na zvolávání davu „Pojďte s námi”. Podle Lucky má průvod pravdu, když zvolává „Vzpomínat nestačí”: „Vidíme, že máme za hranicemi válku, bojovat za demokracii a svobodu musíme pořád, protože není definitivní.”
Kousek od Café Louvre stojí sympatický důchodcovský pár. Muž se mi představuje jako šťastný penzista Jaroslav Vydra. Jeho manželka se mnou mluvit nechce, ale v průběhu rozhovoru vypadá, že se svým manželem souhlasí. Se skandováním hesla „Vzpomínat nestačí” Jaroslav plně souhlasí: „Musíme s klimatem něco dělat, fandím Grétě!,” říká. S bojem proti klimatické změně souzní, protože „jinak nepřežijeme”. Na závěr k oslavám dne tvrdí, že „je škoda, že jsme to trochu zvorali v devadesátkách a že jsme nechali ty starý komunisty, aby se tady roztahovali. Ti zkazili to společenské a politické podnebí víc, než bylo nutné.”
Dane, zaplať daně
Klimatický průvod mezitím zastavuje na spodní straně Václavského náměstí, načež se vydává úzkými uličkami na Staroměstské náměstí. Odtud se míří k Čechovu mostu, ale přibližně v půlce Pařížské ulice na dav někdo křičí: „Já bych s váma i šel, kdybyste tam netahali to klima!” Postarší muž obklopen skupinou přátel se představuje jako Tomáš. Ptám se ho, jestli se mu klimatický průvod nelíbí. „To bych úplně neřekl, mně se třeba nelíbí tyhle červeno-černý vlajky,” říká a ukazuje do části průvodu s odboráři, „ale spousta těch hesel, pod ty bych se úplně klidně podepsal.”
Současná vláda podle něj a jeho přátel plní zadání někoho jiného, než českého národa, v tom s protestujícími souhlasí. „Naprosto ale nesouhlasíme s tématem klimatické krize, to si myslíme, že je naprostá hloupost. Podle nás tady bojují za dvě věci, co jdou proti sobě. Chlapci a děvčata tady mají naprostou pravdu v tom, že peníze za energie jdou nějakým bamblionářům a nám zůstává bída. Ti samí lidé na druhou stranu vytvářejí tu situaci, která souvisí s energetickou krizí,” tvrdí Tomáš. Boj za klima podle nich způsobuje energetickou krizi, proti které průvod také pochoduje. „Boj s klimatem je jako boj s větrnýma mlýnama,” dodává jeden z Tomášových přátel.
O energetické krizi je řeč i v davu, který se mezitím zastavil před sídlem společnosti EPH miliardáře Daniela Křetínského. Před jejími dveřmi pronesla proslov Anežka Lindaurová, mluvčí Univerzit za klima. „Zatímco miliony lidí řeší z čeho zaplatí účty za energie, Daniel Křetínský nakupuje zámky a fotbalové kluby. Firma EPH obchoduje s ruským plynem, vydělává na klimatické krizi a energetické chudobě,” prohlásila. V další části přichází řeč i na Křetínského znečišťování, vlastnění médií i vyhýbání se placení tzv. windfall tax (daň z mimořádných zisků schválená vládou v reakci na současnou energetickou krizi pozn.red.). V reakci na proslov část davu vykřikuje „zdanit” a část „vyvlastnit”. Nakonec ale zvítězí první pokřik. Zatímco protestující nechávají před sídlem EPH jejich transparenty, začíná se skandovat „Dane, zaplať daně!”
Zatímco já se na Čechově mostě odděluji, zbytek průvodu pokračuje až k úřadu vlády, kde zmocněnkyni pro lidská práva Kláře Šimáčkové Laurenčíkové symbolicky předávají své požadavky. Končí tím čtyřdenní program plný aktivismu, vzdělávání o klimatu a hledání možných řešení. A pokud vláda nevezme v potaz požadavky stávkujících studentů, dá se očekávat, že událost jistě nebyla poslední svého druhu.
