Členství v politických stranách je mezi mladými lidmi značně nepopulární. Jak ukázal například loňský průzkum agentury STEM, osmdesát procent respondentů ve věku 16 až 29 let vypovědělo, že členem žádné z politických stran není ani se do fungování některé z nich neplánuje zapojit. Článek si poslechněte také v audio verzi.

Dvacetiletý Tomáš Lehečka je členem ODS, do které, jak sám říká, vstoupil předloni tři týdny po svých osmnáctých narozeninách. „Obecně politické strany dávají určitý druh příležitosti se angažovat ve veřejném dění a dávají příležitost měnit věci okolo sebe,“ říká k důvodům, proč se ke členství v politické straně krátce po dosažení plnoletosti rozhodl.

Přiznává, že pokud se dnes chce mladý člověk veřejně angažovat, před stranou raději upřednostní participaci ve spolcích či organizacích. „Problém je v tom, že za tu dobu, co se v tom pohybuji, tak mi to ukázalo, že v politické straně, když je člověk členem, je možné udělat největší kus práce,“ říká Tomáš. „Na spolky bývá často ze strany samospráv hleděno přes prsty, tudíž to mají složité v prosazování těch věcí, které chtějí dělat,“ míní.

80 procent mladých se do politické strany nechystá

Tomášova zkušenost je skutečně mezi mladými velmi ojediněná. Podle dostupných dat z průzkumů se totiž v politických stranách nějakým způsobem angažují podobně jako on pouhé jednotky jeho vrstevníků. V rozsáhlém průzkumu agentury STEM s názvem Mladí lidé v ČR z loňského roku pouhá tři procenta respondentů ve věku 16 až 29 let vypověděla, že jsou členy politické strany. 80 procent dotázaných v žádné politické straně není, ani se neplánuje do fungování některé z nich zapojit.

Podobné výsledky vyplynuly z průzkumu České klima 2021, který pro Člověka v tísni zrealizovala Katedra environmentálních studií Masarykovy univerzity ve spolupráci s organizací Green Dock a jež zkoumala mimo jiné postoje mladých Čechů ke klimatickým otázkám v širokých souvislostech. Jak uvádí výzkumníci, pouze sedm procent mladých ve věku 15 až 20 let se alespoň jednou jednou angažovalo v místním spolku, politické straně nebo nevládní organizaci.

Podle průzkumu se mladí lidé nějakým způsobem občansky angažovali nejčastěji diskusí osobně či na internetu s lidmi o nějaké veřejné záležitosti (57 %), podepsáním online či papírové petice (62 %) či finančním příspěvkem na neziskové aktivity (37 %).

Častějším příběhem než je úvodní Tomášův je v českém prostředí zkušenost dvaadvacetileté Barbory Kvasničkové. Bývalá Mladá delegátka ČR do OSN, přestože je jinak občansky velmi aktivní, členkou politické strany není a vstup do žádné ani neplánuje. Jak sama zmiňuje, k zájmu o politiku ji přivedla především starost o klima. „Téma změny klimatu rezonuje všemi mezinárodními organizacemi, bankami, ale v české politice chybí, přestože velká většina společnosti si přeje jeho řešení,” říká.

„Snažíme se ho protlačovat naopak spojováním generací, stran, zájmových skupin a diskuzí s politiky ze všech stran, vstup do jedné strany mi proto nedává smysl.” Bojí se tedy, že by při svázání se s konkrétním politickým subjektem ztratila nezávislost? „Jiné formy zapojení do občanské společnosti mi zkrátka sedí víc: nezisk, žurnalistika, diplomacie, lobbying nebo popularizace vědy,” vyjmenovává. „Všem mladým, co do toho jdou, moc fandím, ale pro mě to zatím není.”

Politika začíná být sexy

Podstatnou roli v přivádění mladých lidí do politických stran a potažmo „výchově“ budoucích politiků hrají jejich mládežnické organizace. Ty však mnohdy v Česku nejsou v příliš dobré kondici: význam a vliv dvou někdejších hlavních líhní mladých politiků, Mladých konzervativců a Mladých sociálních demokratů, v posledních letech upadal, u nově vzniklých protestních hnutí jakou jsou ANO Andreje Babiše či SPD Tomia Okamury mládežnické organizace plní spíše marketingovou roli.

Předseda Mladých konzervativců David Vančík v poslední době pozoruje zvyšující se trend zájmu mladých lidí o dění okolo sebe. „Vůbec bych již nebyl pesimistický a nehovořil o jejich nezájmu. To byl stav před pěti až šesti lety, ale dnes tomu již tak určitě není. Politika se opět dostává i v této věkové kategorii do popředí a začíná být sexy,“ říká. Tento nový zájem pak podle něj velmi často přetvářejí ve vstup do politické strany.

Mladí konzervativci podle něj po dvě dekády čítali zhruba osm set členů, s nárůsty či poklesy související s aktuálními preferencemi ODS, k níž má spolek z politických stran dlouhodobě nejblíž. Úbytek členů takto zaznamenali především v letech 2013 až 2017, kdy podpora ODS spadla pod deset procent a někteří straně po volebním debaklu předpovídali zánik. „Situace se však za poslední dva roky začíná velmi rychle obracet zpět do pozitivního trendu a nových členů do řad Mladých konzervativců přichází v počtu desítek každý měsíc,” říká Vančík a věří, s tímto trendem by počty členů organizace mohly do pár let opět atakovat tisícovku.

Politické strany jako mafiánské organizace či výtah k moci

Politolog Lukáš Valeš ze Západočeské univerzity k otázce, proč politické strany nejsou schopny přilákat mladé, zmiňuje vícero důvodů. „Členství v politických stranách je v České republice mimořádně nepopulární. Paradoxně čím déle trvá česká soudobá demokracie po roce 1989, tím více klesá počet členů politických stran‚” vysvětluje. Svou roli podle něj hraje i to, že česká společnost je silně individualizovaná, což neprospívá jakékoliv kolektivní aktivitě. Tím méně v tak neatraktivní oblasti, jako je politika, se kterou se pojí negativní pověst, že je špinavá a korupčnická.

„Politické strany nejsou u nás společenstvím lidí, kterým jde primárně o společnou ideu či program, ale spíše ‚mafiánskými’ organizacemi s poměrně malým počtem členů, kterým slouží jako výtah k moci, ekonomickým benefitům a podobně,“ zmiňuje Valeš. „V tom případě je mladý člověk konkurencí v dosahování například volitelných míst na kandidátce a není tedy ochota jej příliš podporovat.“

Dalšími důvody mohou být také nezájem politiků o témata, která jsou klíčová pro mladou generaci – převážně bydlení, nebo chybějící zajímavé a charismatické osobnosti, které by mladé k účasti v politice namotivovaly. „Proč by měl mladý člověk volit padesátileté ‚starce’, se kterými se věkově ani hodnotově neidentifikují?“ uzavírá politolog.

Vysedět na stranických schůzích

Zakladatelka organizace Youth, Speak Up! Jana Soukupová vidí dva hlavní důvody politické pasivity mladých lidí. „V mnoha politických stranách jsou přátelské vazby a osobní doporučení velmi důležitým předpokladem pro vstup do strany, získání vysokých stranických pozic i míst na kandidátkách. Pozice ve straně jsou tak často obsazovány na doporučení nebo důvěryhodnými členy, kteří jsou většinou generačně blízko stranickému vedení,” říká.

Jde tedy o velice uzavřenou skupinu lidí, kde nejsou mladí lidé dostatečně zastoupení. „Mladí členové navíc často přinášejí určité narušení konzervativních procesů a myšlení ve straně, což bývá označováno za nepohodlné.“ Jako druhý aspekt zmiňuje, že stát se politikem často není pro mladého člověka standardní profesní dráhou. „Ani politologické vzdělání, ani práce pro politickou stranu navíc neznamená, že má automaticky mladý člověk rezervované místo v jednacím sále Poslanecké sněmovny. Často je cesta na volitelná místa kandidátní listiny velmi dlouhá, kolikrát i s velmi nejasným koncem,” podotýká.

„Z těchto důvodů mohou být politici vnímáni jako lidé, kteří si místo na kandidátní listině vyseděli na stranických schůzích. Pro mladého, energického člověka to není příliš sexy představa.” Youth, Speak Up! proto společně s organizací Global Shapers sepsalo doporučení pro politické strany, jak mezi sebe dostat víc mladých lidí. Navrhují například vytvoření akademie pro mladé politické lídry, stranické databáze mladých, upgrade náboru do politických stran nebo vytvoření rovných příležitostí pro mladé v rámci politických stran.

V úvodu zmiňovaný dvacetiletý člen ODS Tomáš Lehečka nakonec jako jednu z věcí, která mu jako mladému člověk při vstupu do strany stála v cestě, zmiňuje nedostatečně digitalizovaný vstupní proces,. „Jediné, co mě při celém procesu co se týče praktické stránky mrzí, je, že ho musí člověk absolvovat offline.” To se, jak doufá, může změnit. „Já jsem do ODS vstupoval ještě před dobou covidovou, ale covid necovid, bylo by fajn mít ten formulář digitální,” říká.

Příležitost složit reparát v motivaci ke členství mladých lidí a jejich zastoupení na kandidátkách budou mít politické strany již na podzim v komunálních volbách.