Na konci července se uskutečnil třetí ročník oceňovaného brněnského hudebního festivalu Pop Messe. Přinesl vícero věcí, které nás z pohledu inkluze mohou těšit. Na hudební recenze jsou tu jiní, pojďme se teď podívat na atmosféru, která festival naplňovala.

Festival jako oslava diverzity

Důvodem, proč si s Pop Messe můžeme spojovat s inkluzí, je určitě duch celé akce. Festival přináší česká i mezinárodní jména mnoha alternativních projektů. Zároveň výběr interpretů reflektuje genderovou i rasovou rozmanitost hudební scény. Na řadu bílých cishet boybandů je třeba si zajít jinam.

Taktéž se ale snaha o inkluzi rozšiřuje i pro návštěvnictvo. Ideální by sice byly spíše cisterny, ale u vnitřních stagí jsme mohlx najít záchody s pitnou vodou. Také přístup k mainstagi a Fléda stagi (hlavní vnitřní stagi) byl hladce bezbariérový. Na každém rohu bylo zdravotnictvo připraveno pomoct. Na stánku Tohle je Brno zase ke každému drinku nabízelx špunty do uší. Festival byl otevřen i dětem a to i bez vstupného a s doporučením o ochranu dětského sluchu. Také na Pop Messe nabízeli slevu 50 % pro osoby se zdravotním postižením.

Přes typicky předražené pití je třeba ocenit i velký výběr veganského jídla. Najíst se šlo i bezlepkově, ale jako celiačku mě nejvíc těšilo, že organizátoři festivalu ze zákazu vnášení vlastního jídla do areálu vyčleňují návštěvnictvo s cukrovkou, celiakií a dalšími omezeními.

Politika péče

Výběrem umělců byl wellbeing na festivalu také podpořen. Téma péče se v uměleckém světě nemálo skloňuje, ale do hudební scény ještě příliš neproniklo. Avšak místy intimnější atmosféra napomáhala vzájemnému respektu. Situace se nepřekvapivě posunula i s postupem večera. To, že moshpity nejsou pro všechny, je pro mnoho lidí náročné pochopit. Během menšího nepohodlí ve mně proudily myšlenky, zda je toto úkolem organizátorstva, nebo vše zkrátka není nutné hlídat.

Mnoho interpretů ale aktivně vyzdvihovalo vzájemnou péči. Od připomenutí hydratace, po výzvy k hromadným objetím či apel na sebepéči. Známý je pro tento přístup slovenský anarchistický rapper Fvck Kvlt, který se nebojí otevírat témata duševního zdraví v kontextu kapitalistické společnosti a důležitost solidarity. Právě onu kulturu péče bylo možné vidět více na koncertech politicky vyhraněných jako také Grove či Berlin Manson. Levicově zaměřený aktivismus mezi mladými v poslední době akcentuje témata důležitosti komunity, solidarity a organizování se. Může se tedy zdát, že věnovat pozornost budování zdravých vztahů a sebepéči je přes probublávání do mainstreamu stále poměrně radikální. Ale festivalu PopMesse se dost obstojně dařilo vytvořit line-up s prostorem na tato témata.

Kabinet můz spíš kabinetem démonů

Celé bezpečí pro lidi s postižením bohužel obrovsky shazovala stage Kabinet můz. Přes její kouzelnou výzdobu a komorní atmosféru mám pocit, že je její využívání vyloženě nezvládnuté. Ke stagi se nelze dostat jinak než přes řadu malých schodišť, které proplétají sezení u předešlé stage. Tady je důležité připomenout, že na webu akce bylo zmíněno, že festival je bezbariérový. Pro lidi na vozíku muselo být maximálně obtěžující shánět dost lidi, kteří by bylx schopní je vynést do schodů. Za sebe jako za člověka s chronickými bolestmi nohou mě dost trápilo, že chci svou kapacitu překonání bolesti využít spíš na tanec než na věčné šplhání do výšin.

Velkým plusem ale byla možnost si všude sednout. Nebylo jediné oblasti, kde byste nějaké posezení nenašlx. To je něco, co lidé bez omezené mobility nemuselx postřehnout. Nešlo ale přehlídnout špatné větrání prostoru. Vzduch byl většinu času nedýchatelný a horko dost ubíjející. To je situace, která jistě měla být dopředu zabezpečena. Zde můžeme namítnout, že problém je spíš u vlastnictva sálu než u organizátorstva, ale vybrat si, že tento prostor budeme využívat bez zajištění bezpečných podmínek, je poměrně nezodpovědné.

Na festivaly jako žena nebo queer člověk

Dobrým příkladem šel jistě letos festival Povaleč, který oslovil kolektiv Respekuju, jenž sestavil opatření pro tvorbu safe space zaměřenou hlavně proti sexuálnímu obtěžovaní. Sama jsem na PopMesse šla sama a jako viditelně femininní osoba jsem doufala, že nebudu muset řešit svou zvýšenou sociální zranitelnost. Ale v moment, kdy jsem se dostala do rizikové situace, bylo pro mě obtížné si uvědomit, jak se z toho vyplést.

Také bych velmi ráda v tomto článku chválila Colours of Ostrava za jejich komplexní programy pro lidi s postižením od vozíčkářů pro lidi na autistickém spektru, bohužel oddělovat crip identitu (prostředek pro lidi s postižením, jak si zachovat integritu při diskriminaci) od queer identity není možné. Podíl lidí s postižením je v queer komunitě větší než ve zbytku společnosti. Příčinou je diskriminace queer lidí ve zdravotnictví a také větší genderová a sexuální fluidita u neurodivergentních lidí. Proto se ke Colours of Ostrava letos člověk nemůže stavět s nějakým optimismem po kauze, kdy do areálu nebylx vpuštěnx lidé s queer symboly, jako je duha. Celou situaci ještě zhoršilo, jak odmítavě se k aféře stavěli organizátorstvo. Inkluzivita festivalů musí být všeobecná od opatření proti sexuálnímu obtěžování k bezbariérovým cestám.

Kam směřovat?

Na závěr bych se ráda vyjádřila, co bych od festivalů očekávala, aby byly dostatečně inkluzivní: bezbariérové stage a cesty k nim, bezpečný tichý prostor pro odpočinek, jasné označení koncertů s blikajícími světly, špunty do uši k dispozici, voda zdarma. Taktéž by měly být samozřejmostí stánky s veganským a bezlepkovým jídlem. Poměrně dobře se už teď Pop Messe popasovalo dospělými s dětským doprovodem. Vstup měly děti zdarma a organizátořx doplnili doporučením o sluchátka ochraňující dětský sluch. Stačí tedy zlepšit zabezpečení bezpečného prostoru i pro mladší návštěvníky. Téma přístupnosti u nás otevíráme stále dost pomalu, ale inkluze – zvláště pro lidi s postižením – je nutná pro správný letní fesťák. Se sebelepšími interprety totiž dobrou atmosféru bez aktivního plánování neuděláte.