Film Barbie od režisérky Grety Gerwig vstoupil minulý víkend ve velkém stylu do kin. S odhadovanou tržbou 155 milionů dolarů během prvního víkendu se stal nejvýdělečnějším filmem letošního roku a vůbec nejvýdělečnějším snímkem, který natočila žena–režisérka. Kde se vzala panenka, která trhá rekordy?
Zrodila se Barbie
Barbie byla na trh uvedena v roce 1959. Ruth Handler, „matce“ Barbie, byla inspirací její dcera Barbara. Mohla si hrát jen na maminku nebo opatrovatelku, zatímco Handleřin syn si mohl hrát na cokoliv. Tento rozpor měl Handler inspirovat k vytvoření Barbie. „Chtěla dívkám ukázat, že mohou být čím chtějí,“ popisuje Mattel.
Přímou inspirací pro panenku byla Bild Lilli, postava z kreslených stripů pro dospělé muže v německém bulvárním deníku. Jeden z takových stripů zobrazoval Lilli v bikinách a policajta, který ji upozorňuje, že nošení dvoudílných plavek je ilegální. Lilli mu na to odpoví: „Ah, a který díl si mám, podle vás, sundat?“ Podle kreslené předlohy vznikla několik let před Barbie i panna Lilli, která se prodávala v trafikách jako „vtipný“ dárek pro muže, ale fungovala i jako oblékací hračka pro dívky. Právě v Německu na Lilli narazila Handler.
Oproti Lilli byla Barbie od počátku zamýšlena jako panenka pro děti (malé dívky). První Barbie stála tři dolary a Mattel k ní prodával množství oblečků, na kterých profitoval. Z Barbie se téměř okamžitě stal fenomén. Během prvního roku se jich prodalo 350 tisíc. Lilli se prodalo 130 tisíc za celou dobu její existence.
Dívky tak dostaly svoji panenku, která sice nebyla miminko, i přesto však byly její varianty ze začátku poměrně úzké. První Barbie byly modelky v dokonalých šatech, v dokonalém domě.
Spolu s měnícím se postavením žen se měnila i Barbie. V roce 1962 dostala dům a auto, což bylo dřív, než měly mnohé ženy v USA bankovní účet. Barbie zastávala stejně jako její lidské protějšky stále aktivnější společenskou roli. Paleta povolání se začala rozrůstat, jak se z původně modelky stávala doktorka, olympionička nebo astronautka.
Postupně k Barbie přibývaly další postavy. Krátce po jejím vzniku přidal Mattel Kena a v roce 1968 představil první černošskou panenku, Barbiinu kamarádku Christie. Barbie černoška se objevila v roce 1980 a její krabice hlásala: „Je černá, je krásná, je úžasná!“
Matematička
V devadesátých letech přišel jeden z přešlapů firmy. Mattel představil mluvící Barbie, mezi její fráze patřila i věta: „Matika je těžká!“ Ta pobouřila rodiče i Americkou asociaci žen z univerzit. Podporovala totiž stereotyp, že ženy do vědy nepatří. Tehdejší ředitelka firmy se za chybu omluvila. „Ta věta může platit jak pro dívky, tak pro chlapce, přesto jsme ji neměli použít,“ uvedla.
Podobně stereotypní je i kniha z roku 2013 Můžu být počítačová inženýrka. „Já jen vymýšlím nápady, budu potřebovat pomoc Stevena a Briana, aby z nich udělali skutečnou hru,“ vysvětluje Barbie v knize. Stejní dva kamarádi musí Barbie počítačové inženýrce pomoci i s počítačem, který omylem zavirovala. Mattel po kritice uznal pochybení i v tomto případě.
Proti stereotypům předávaných Barbie se již v polovině devadesátých let vymezuje epizoda seriálu Simpsonovi. V reakci na zmiňovanou knihu spustila Kathleen Tuite webovou stránku Feminist Hacker Barbie, kde každý může opravit stránky knihy podle sebe.
Nerealistická kráska
Od svého vzniku v roce 1959 Barbie představuje nerealistický ideál ženského těla. Panenka by v životní velikosti měřila 175 centimetrů a vážila 49 kilogramů, což by u člověka byla těžká anorexie. Jen pro představu průměrná Američanka měří asi 162 centimetrů a váží 77 kilogramů.
V roce 1965 Mattel navíc představil Slumber Party Barbie, která se prodávala v setu s váhou nastavenou na 50 kilogramů a knížečkou, na které bylo vpředu napsáno: „Jak zhubnout?“ Zezadu pak rada: „Nejez.“
Studie z roku 2006 v odborném časopise Developmental Psychology prokázala, že dívky, které jsou vystavené Barbie v raném věku, hodnotí svůj vzhled nejhůře a více touží po hubenějším těle.
Tato touha po vzhledu panenky Barbie je ve společnosti tak vžitá, že se jí dostalo i vlastního pojmenování – Barbie syndrom. U nás na nereálné nároky na vzhled spojené s panenkou upozornil při příležitosti premiéry filmu například spolek 3pé, který se zabývá poruchami příjmů potravy.
V roce 2016 po téměř šedesáti letech se Barbie, kromě nových odstínů pleti a představení panenek s handicapem, dočkala i tří nových modelů. Panenku s křivkami – curvy, vysokou – tall a drobnou – petite. Přesto se ukázalo, že děti již ve věku kolem od tří do deseti let preferují původní hubenou Barbie oproti novým modelům.
Barbie nové doby
Panenka od svého vzniku reagovala (a reaguje) na měnící se společnost, takže posun firmy k větší otevřenosti a rozmanitosti odráží vývoj, kterým prošlo lidstvo od poloviny minulého století.
O oné změně je i nový film Grety Gerwig, ve kterém se Barbie zamýšlí nad smyslem své existence v současném světě. Dnes už Barbie nestačí, že je krásná žena v bohatém oblečení v růžovém domě na pláži, a nabízí lidem určité smíření s minulostí. Film navazuje na uvedení inkluzivnějších modelů panenek a sděluje: „Tyhle Barbie budou lidštější.“
