Středoškolačky Nikola Jurčáková z Brna a Ema Ostřížková z Ostravy jsou zástupkyněmi studentského hnutí Fridays for Future. Co bude cílem stávek, které proběhnou v pátek 15. března po celé republice a zaznamenalo již hnutí, které se rozrostlo do celého světa, nějaké úspěchy?
Myslím, že ideální bude, když se se svojí iniciativou Fridays for Future představíte samy a vysvětlíte, čeho se snažíte dosáhnout skrz studentské stávky a jaké je vaše poslání.
Ema: Naše hnutí navazuje na iniciativu studentů a studentek z různých zemí, kteří se snaží o vyvolání politické akce, která je nutná k zastavení změn klimatu a zabránění tomu, aby se naše planeta oteplila o 2 stupně Celsia.
Studentské stávky jsou nyní již rozšířené po celém světě, máte přehled o čísle zapojených studentů?
Ema: Přehled máme o počtu stávek, které proběhnou 15. března. Je jich v řádu stovek, možná i pět set. Zapojí se do nich přes 40 zemí po celém světě a jenom v Německu bývá účast na stávkách v řádech desetitisíců účastníků. Ta čísla se přeci jen mění, když v některých zemích studenti stávkují každý pátek, a ne pokaždé se to číslo zvýší. Myslím si ale, že se ve světě již vytvořila stabilní základna a stávky stabilně fungují, ať už je to na týdenní bázi, nebo méně často.
Jak se Fridays for Future dostalo do Česka a liší se nějak ta česká buňka od těch zahraničních?
Nikola: To, jak se naše hnutí dostalo k nám, nelze povědět tak snadno, nedokážu říct, že by tam byl nějaký impuls, kdy bychom si najednou něco uvědomili. Spíš jsme sledovali zahraničí a dali jsme se dohromady s lidmi, kteří si ve společnosti všimli podobných problémů, jakých jsme si všimli my.
Ema: Tím, že navazujeme na celosvětovou iniciativu, tak se naše cíle ztotožňují s cíli toho celosvětového hnutí a tím, že odkazujeme přímo na Gretu, tak požadujeme to stejné, co ona. Na té lokální úrovni, kde jsou problémy trochu specifičtější, to má každá země trochu jinak.
A máte v Česku nějaké konkrétní body, po jejichž dosažení byste si mohli říct, že váš cíl byl splněn?
Nikola: V Česku dnes v podstatě bojujeme především s uhelným průmyslem, což samozřejmě neplatí jen v Česku, ale tady jsme v opravdu nešťastné situaci, takže je to jedním z našich hlavních cílů. Konkrétněji, co se týče naší země týče, tak se dá říci, že Česko musí zapracovat na udržitelném zemědělství, což je jedna z věcí, která nás může odlišovat od ostatních zemí.
Ema: Zrušení uhelných elektráren a uhelných dolů jsou určitě hlavní body. Dál nám ale jde i o zalesňování půdy, protože nyní čelíme invazi kůrovce, která pořád pokračuje, a přicházíme o spoustu stromů. V Česku máme především monokultury smrků, a to nám to moc nepomáhá ve snahách vymýtit kůrovce. Jde nám tedy i o zalesňování půdy více druhy stromů, aby se tato situace nemusela v budoucnu opakovat.
Studentské stávky za klima se budou po celé České republice tedy konat v pátek 15. března. Přijede se Greta Thunberg, šestnáctiletá studentka ze Švédska, která hnutí Fridays for future ziniciovala, podívat do Česka?
Nikola: My bychom byli určitě rádi, kdyby Greta přijela do Česka, ale nevíme o tom, že by to měla v plánu.
Ema: Ona se Greta sama vlastně snaží žít co možná nejvíc udržitelně, takže není úplně fanoušek cestování, a aby mohla přijet až k nám do Česka, tak by to přírodu stálo nemalé úsilí. Určitě by za sebou musela zanechat nějakou uhlíkovou stopu. My si myslíme, že ani není vhodné to po ní žádat. Úplně stačí, když bude stávkovat ve Švédsku a nečekáme, že by k nám měla někdy dorazit, i když by to pochopitelně bylo super.
Jste s Gretou nyní v kontaktu, například během organizace stávky, nebo fungujete kompletně separátně?
Ema: My nejsme v kontaktu přímo s Gretou, ale jsme komunikujeme se zahraničními skupinami Fridays for Future, zejména tedy v Evropě, takže ta komunikace se zahraničím tam určitě je, jen ne s Gretou osobně.
Nikola: Podle mě je důležité nevidět Gretu jako jednu velkou vůdkyni. Ona je určitě velice inspirativní osoba a dá se říci, že tam dala ten první impuls, ale není to tak, že bychom poslouchali všechno, co řekne. My fungujeme z vlastní iniciativy a myslím, že tak to funguje všude. Myslím, že Fridays for Future je udržitelné právě v tom, že nemá dané vůdce, ale že je to iniciativa lidí samotných.
Myslíte si, že je u nás možné skrz stávky studentů něco změnit? Podařilo se již skrz stávky studentů něco ovlivnit v zahraničí?
Nikola: Je vidět, že stávky již mají viditelný dopad na globální politiku, stávkujících studentů a studentek je opravdu hodně a už to není nic, co můžou politici ignorovat. Jako konkrétní příklad bych uvedla Belgii, kde odstoupila ministryně životního prostředí (Joke Schauvliege byla nucena rezignovat po nepravdivých obviněních, že studenti účastnící se stávek Fridays for Future jsou řízeni neznámými silami. – pozn. red.). Reakce politiků a političek z celého světa je vidět, na druhou stranu jsou vidět negativní reakce, kdy se politici snaží hnutí delegitimizovat, ale reakce jsou obrovské a věřím, že v budoucnosti to bude ještě větší hnutí.
Snažíte se o zintenzivnění boje proti klimatu kromě stávkování, které se nyní u nás chystá, i skrz přímé lobbování u politiků, popř. plánujete to?
Ema: Za Ostravu můžu říct, že jsme rádi, že zvládáme organizaci samotné stávky, protože nás tu není na tu organizaci mnoho. Každopádně celostátně, např. v Brně, žádali o vyhlášení klimatické nouze, což určitě byla apelace na politiky, ale my teď spíše čekáme na reakce po té stávce a podle toho se pak budeme rozhodovat, jaké další kroky budeme podnikat.
Chtěl bych se ještě vrátit k těm konkrétním bodům, jak si představujete, že by se měla situace u nás vyvíjet, co se týče boje proti změně klimatu: kde si kromě uhelného průmyslu a udržitelného zemědělství představujete, že má Česko ještě rezervy, kde by bylo potřeba „zabrat?“ Česko na tom ve srovnání např. se zbytkem EU není moc dobře, popravdě jsme spíš na tom horším konci žebříčku.
Nikola: Já si myslím, ačkoliv nechci zmiňovat přímo konkrétní věci, že co se týče problémů společenských/sociálních, naše země velice zaostává za ostatními zeměmi EU, např. v informovanosti obyvatelstva. My jsme oproti třeba Belgii nebo Německu v situaci, kdy musíme spoustu lidí přesvědčovat o tom, že klimatická změna je způsobena člověkem, nebo že s tím můžeme něco dělat. Podle mě je to velký problém a ČR zde má velké rezervy.
Ačkoliv jsou Fridays for Future již rozšířené po celém světě, tak vznikly právě tady v Evropě. Myslíte si, že má Evropská unie šanci něco reálně změnit na tom světovém boji proti změně klimatu, když jsou tu kromě Evropy i další velcí znečišťovatelé, což bývá i hlavní argument politiků, kteří mluví proti různým regulacím. Myslím tím např. Indii nebo Čínu, které se na znečišťování a vypouštění emisí podílí minimálně stejně jako právě Evropa.
Ema: Já jsem se dneska dívala na statistiku vypouštění uhlíkových plynů. Na prvním místě je Čína, na druhém místě USA a na třetím je Evropská unie jako celek. Proto si myslím, že jako celek má EU obrovský vliv a pokud by se jen v Evropské unii podařilo co nejvíce snížit emise, tak by to byl určitě velký krok, už jen kvůli tomu, že jsme třetí.
Nikola: Spousta z těch emisí, které Čína vypouští, jsou vypouštěny kvůli produktům, které jsou poté prodávány v USA nebo v Evropě, takže i v České republice. Myslím si proto, že potřebujeme, aby došlo k nějaké celospolečenské debatě o tom, jak tady chceme vnímat vztahy a výrobu a jestli nám stojí za to vyrábět spousty zbytečností, které nám poté kvůli procesu své výroby zničí ovzduší a zničí klima.
Máte už nějaké plány, co budete chtít podniknout po té stávce 15. března, nebo prostě počkáte, jak to dopadne?
Ema: My teď máme vůbec co dělat, abychom zvládali to, co se děje před stávkou toho patnáctého a dneska budeme jednat o tom, jak si představujeme průběh dál po stávce. Já si osobně myslím, že stávky, pokud se nic razantně nezmění, by měly pokračovat dále. Záleží, s jakou pravidelností to bude, nejpravidelněji bude asi stávkovat Praha a ostatní města. Poté se uvidí, jak to budou jednotlivé skupiny v menších městech zvládat. Úplně přesné plány tedy zatím nejsou, ale nehodláme přestat dokud něčeho nedocílíme, takže něco určitě bude.
Moje poslední otázka bude: cítíte nyní ve studentské společnosti nějakou obecnou náladu, aby se věci měnily tím směrem, aby se více bojovalo proti globálnímu oteplování, nebo si spíše připadáte osamoceni?
Nikola: Já za sebe musím říct, že pociťuju naděje. Když jsme tuhle iniciativu přenášeli do České republiky, tak nás bylo opravdu hodně málo. Na začátku byli tři lidi a postupně se přidávali další, ale teď už je nás dost, lidi nám denně píšou, že by se chtěli přidat, a ptají se, jak se můžou zapojit, s čím můžou pomoct. Hodně rychle to roste a vidím to opravdu hodně optimisticky. Určitě máme potenciál na to něco změnit a myslím, že to jde správným směrem.
Ema: Já musím určitě souhlasit s Nikolou. Když jsem se v lednu zapojila, tak jsem se také cítila dost osamoceně, protože nás v tom týmu bylo opravdu málo, ale momentálně čím více se ta stávka blíží, tím více si uvědomuju, že máme podporu, a to i tady v Ostravě, u čehož jsem se na začátku bála, že to tu ani nevyjde. Teď už nás mnoho lidí podporuje, a to i ze strany studentů, lidi nám píšou, zda můžou pomoct, máme kontakty na mnohých školách v Ostravě, rozdáváme letáčky a studenty to myslím zajímá. I si se mnou rádi popovídají a nakonec třeba i poté, co jim vysvětlím, o co vlastně jde, změní názor, pokud se původně zapojit nechtěli. Často potom říkají, že je to super a že rádi dorazí.