Když se v České republice řekne slovo pravice, většina lidí si představí ODS, TOP 09, nově vzniklou Trikolóru či možná KDU-ČSL a SPD. Jsou tu ovšem i strany, o kterých klasický volič tolik neslyší. Mezi ně spadají různé extrémy, milion různých bloků proti islamizaci, dvě meme hnutí a taky právě Strana svobodných občanů. Co je tahle pravicová strana vlastně zač?

Historie a ideové složení

V roce 2009 byla strana založena Petrem Machem jakožto liberálně konzervativní a libertariánská strana. I přesto, že se její směřování hlavně v poslední době dost změnilo, klíčové pilíře zůstavají stejné – důraz na svobodu jednotlivce, ekonomickou svobodu, odpor k Evropské unii, odpor k socialismu, malý stát, nízké daně. Z toho vyplývá, že se jedná se o stranu pravicovou, dokonce i více pravicovou než ODS.

Jak už ale bylo zmíněno, ideje se v poslední době měnily. Ve straně se objevily dvě soupeřící frakce. Jednou z nich je frakce libertariánů, kteří jsou více svobodomyslní, prosazují minimální stát a svobodný trh. Pak jsou tu takzvaní pluskaři, zastoupení liberálního konzervatismu, kteří chtějí prakticky to samé jen s kapkou konzervatismu a vlastenectví.

V listopadu 2017 přišel zvrat. Po naprostém neúspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny vystřídal Petra Macha ve vedení strany libertarián Tomáš Pajonk. Tím se začala rovnováha rozvracet, vnitrostranické frakce do sebe začaly víc a víc dloubat a začala občanská válka. Občanská válka, kterou libertariáni ultimátně vyhráli s odchodem Macha ze strany.

Europarlament

Svobodní si za celou dobu své existence užili několik vítězství na komunální úrovni a jeden mandát v Evropském parlamentu. S výsledkem 5,24 % se do Bruselu v roce 2014 podíval Petr Mach. Vzhledem k tomu, že se blížily volby a lídr se rozhodl vést Svobodné do sněmovny, ho v roce 2017 vystřídal ex-odeesák Jiří Payne. Mach v europarlamentu působil s Nigelem Faragem, někdejším předsedou strany UKIP a otcem Brexitu. Bojovali za svobodu jednotlivce, menší pravomoce Evropské unie a volný trh.

Nevydržello jim to ale dlouho. V posledních eurovolbách, když už byl Mach i Payne pryč ze strany, vedli celé úsilí libertarián Tomáš Pajonk, prezident mikrostátu Liberlandu Vít Jedlička a předseda strany Radostné Česko Boleslav Buzek.

S heslem „Odejdeme bez placení“ a velice revolucionářským novým logem narazili a se ziskem 0,65 %. Skončili dokonce hůř než meme strana „ANO, vytrollíme europarlament“, jež dostala 1,56%.

Chyba Svobodných čpěla zřejmě v přílišnému soustředění se na postavu premiéra Andreje Babiše a ve faktu, že si kampaň začali připravovat poměrně pozdě. Svobodní spadli a z pozice strany, která dříve ovlivňovala evropskou politiku, na politické dno. Jediné, na co nyní čekat, je buď zázrak, nebo to, až je Klaus mladší integruje do své nové Trikolóry.