O dění v Rusku se poslední měsíce píše v souvislosti se změnou klimatu pouze okrajově, přestože má válka dopady na plnění mezinárodních závazků a v souvislosti s ruskou agresí eviduje ukrajinské ministerstvo přes tři sta závažných případů poškození životního prostředí, které kvalifikuje jako „ekocidu”.

Navzdory mezinárodní izolaci Ruska je stát stále vázán cíli Pařížské dohody na snížení emisí, aby nárůst globální průměrné teploty nepřekročil 1,5 °C. Tohoto faktu využila skupina žalobců z řad environmentálních aktivistů, která požaduje větší snahu ruského státu v klimatické politice. Mezi žalobci jsou aktivisté z ruských Fridays for Future stejně jako ekologičtí a lidskoprávní „matadoři” z Ecodefense! a Moskevské helsinské skupiny (nejstarší lidskoprávní organizace v zemi), stejně jako zástupci původních obyvatel.

V mezinárodním srovnání nejde o nic nového: klimatické žaloby se za poslední roky staly součástí boje za klimatickou spravedlnost, a to i v Česku. Na rozdíl od svých západoevropských kolegů ale ruští aktivisté čelí státní represi a trestnímu stíhání, několik desítek environmentálních neziskovek bylo označeno za „zahraniční agenty”.

Pro ilustraci stačí uvést několik osudů samotných tváří první ruské klimatické žaloby. Arshak Makichyan z Fridays for Future, který se proslavil jako osamělý klimatický aktivista (jakékoliv shromáždění podléhá v Rusku úřednímu schválení), je po zatčení za účast na protiválečných demonstracích v německém exilu a hrozí mu dokonce zbavení ruského občanství. Ecodefense! označují ruské úřady za zahraničního agenta od roku 2014; spolupředseda organizace Vladimir Slivjak je v exilu od roku 2021. Zástupce udegejské národnosti Pavel Sulyandziga žije od roku 2017 v USA.

Žalobci napadají prezidentský výnos a vládní strategii mířící na snížení emisí jako nedostatečné a požadují jejich zrušení a nahrazení ambicióznějšími cíli. Nepřijetím dostatečných opatření porušuje vláda ruskou ústavu a Evropskou úmluvu pro lidská práva. Půjde tak symbolicky o jednu z posledních ruských kauz, které může v případě neúspěchu žaloby před vnitrostátními soudy projednávat Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který byl často jedinou oporou ruských lidskoprávních aktivistů. Rusko totiž k 16. září od Evropské úmluvy odstoupilo.

Aktivisté argumentují zdrcujícími dopady změn klimatu na životy (a tedy lidská práva) obyvatel Ruské federace. Sibiř se otepluje více než dvakrát rychleji než je světový průměr. Žaloba poukazuje například na vlny veder z loňského roku, které vedly k rekordně rozsáhlým požárům. Rusko je přitom čtvrtý největší producent emisí skleníkových plynů na světě, snaha aktivistů má tedy bezesporu globální rozměr. Bojovat v Rusku proti změně klimatu znamená nezbytně bojovat proti válce, ovšem dokud ruská agrese neskončí, těžko lze očekávat posun v klimatické politice. Putinův režim vede sebevražednou válku na více frontách, než by se mohlo zdát.