Představte si desetidílný komediální seriál o cestě pozměňovacího návrhu v Evropském parlamentu. Zní to příšerně? Ano, je to příšerná zábavná plná nekorektního humoru, zvratů a barvitých postav.

Parlament (v originálne Parlement) je seriál, který Evropská unie dlouho potřebovala. Díky němu může divák nahlédnout do zákulisí bruselské legislativní kuchyně a ještě se u toho pobavit. Není to ale žádný seriál nadšenců integrace, naopak — nebere si servítky s vtipy o německé vině či britském pocitu nadřazenosti.

Ale nepředbíhejme, o čem Parlament je? Hlavní postavou je asistent europoslance Samy. Jeho šéf europoslanec Michel Specklin je, slušně řečeno, pasivní. Samy se tedy sám chopí kormidla a shodou okolností se dostává do pozice ochránce žraloků. Bojuje za pozměňovací návrh zakazující fining — odstraňování a prodej žraločích ploutví. Společnost mu dělá Rose, asistentka brexitové europoslankyně, a nepředvídatelný politický poradce Torsten.

Autoři si skvěle poradili s komplikovaným a na první pohled nudným prostředím evropských institucí. Samy o Evropské unii zpočátku nic neví, a tak ji divák objevuje s ním. Seriál obrací strohá procedurální pravidla v dějové zvraty a situační komedii. Cesta Samyho pozměňovacího návrhu je navíc plná intrik a i díky tomu uběhne první řada velmi rychle.

Postavy jsou další silnou stránkou Parlamentu. Často jsou psané tak, aby zosobnily různé stereotypní „eurofigurky“, ale jejich charaktery jsou barvité. Kupříkladu „evropský úředník“ Eamon působí na první pohled nudně a chladně, ale jeho zpruzené výrazy při interakci se zmateným Samym kontrastující se snahou mu „v mezích pravidel“ pomoci dělají scény s ním jedněmi z nejlepších.

Občas ale nedává jednání postav smysl, kamenem úrazu je hlavně důvěřivý přístup Samyho vůči Torstenovi, který ho nejednou podrazí. Někdy si musíme protrpět menší klišé, ale možná právě to seriál o Evropské unii tak trochu potřebuje.

Při sledování Parlamentu musí mít divák na paměti, že je to stále satira. Třeba europoslanci působí líně a upozaděně, děj mají v rukou asistenti a lobbisté. Je to do velké míry dané optikou autorů-Francouzů, v tamějším prostředí se Evropský parlament považuje za politickou školku a domov důchodců. Naopak čeští europoslanci bývají velmi aktivní. Přístup, který Parlament volí, ale vůbec není chybný, naopak. Náhled do té méně příjemné části politického zákulisí otevírá unijní dokořán a přibližuje ji občanům lépe než jakákoliv informační brožura.

Dostane tedy Parlament místo mezi kultovními seriály, jako je Jistě, pane ministře, House of Cards či Kancelář Blaník? Spíše ne, má své mušky, chybí mu dostatečná originalita. Avšak stejně jako tyto seriály i Parlament nabízí to, co od nich chceme nejvíce — uvěřitelný obraz politického zákulisí bez rukaviček doplněný o skvělé postavy a děj. Je tedy úplně jedno, jestli se chcete o Evropské unii něco dozvědět, podívat se na politické drama nebo si jen odpočinout u jakékoliv komedie — stojí za to dát Parlamentu šanci. První řada je k dispozici zdarma na iVysílání České televize.