Mnozí svátek svatého Valentýna považují za konzumní a slaví tak až 1. máje, ale nevědí, že má sv. Valentýn taky rudou historii.

Už jen proto, že má původ v krvavém svátku antického Říma, v Lupercaliích. Ty oslavují boha pastýřů Luperca, později spojovaného s Faunem. Vše započalo obětováním dvou koz a štěňátka v jeskyni Lupercal, která byla v antických dobách na Palatinu (podle legendy zde vlčice odchovala Romula a Rema).

Ani samotní Římané nevěděli, proč musí obětovat štěňátko. Plutarchos píše, že to převzali od Řeků, ostatně jako spoustu dalších věcí. Poté co kněží obětovali zvířátka, tak řízli patricijským chlapcům do hlavy a polili je mlékem. Pak byli pomazáni olejem, oblékli si kůže z obětí a ze zbytků si nařezali řemínky. S těmi obíhali kolem Palatinu a šlehali kolemjdoucí. Ženy předstíraly, že chlapcům utíkají, ale schválně jim nastavovaly záda, aby byly více plodné.

V některých částech Říma byly oslavy plodnosti zataženy ještě o kousek dál. Mladé ženy, které toužily po dítěti, napsaly své jméno na papírek a vhodily jej do nádoby. Muži si pak losovali a s danou ženou si užívali v průběhu celých oslav. O dítě, které bylo počato v této době, se pak staralo celé město.
Poté co Řím ovládlo křesťanství, papež Gelasius tyto oslavy i přes velký odpor Římanů zrušil a nahradil je méně populárními „Oslavami očištění požehnané Panny Marie“, ze kterých se nakonec stal svátek sv. Valentýna.

A proč právě Valentýn? Lidé s tímto jménem měli zvláštní zvyk umírat 14. února. Roku 269 rovnou dva. První byl urozeným Římanem a knězem, který zemřel mučednickou smrtí na příkaz císaře Claudia II. poté, co přes zákaz oddával snoubence. Zákaz byl vydán, aby manželství neničilo morálku vojáků. Druhý byl v roce 203 zvolen biskupem v Termi. Kratón si jej pozval, aby léčil jeho syna. Dlouhými modlitbami chlapce zázračně uzdravil a Kratón se od něj nechal pokřtít. Římští sekretáři Valentýna obvinili z nekalých praktik a popravili ho.

První spojení romantiky a lásky s tímto dnem vytvořil ve 14. století Geoffrey Chaucer v díle Ptačí sněm. Tuto báseň napsal jako poctu zasnoubení patnáctiletého anglického Richarda II. a o osm měsíců starší princezny Anny České, dcery Karla IV. Z řádků „for this was on St. Valentine’s day, when every bird (fowl) comet to choose his mate“ vznikl mylný dojem, že se sv. Valentýn jako zastánce romantické lásky objevoval už dřív. Rokem 1601 je už tradičním svátkem v Anglii, jak Ofélie říká v Hamletovi „to-morrow is Saint Valentine’s day, all in the morning bedtime, and I a maid at your window, to be your Valentine“.

Valentýnky

I přes italský a anglický vliv při vzniku svátku byl prvním člověkem, kdo napsal valentýnku, Francouz – vévoda Karel Orleánský roku 1415 z londýnského Toweru své ženě, ve kterém ji oslovuje „má drahá Valentýnko“. Vášnivé vzkazy mezi milenci byly beze sporu populární po publikaci knihy The Young Man’s Valentine’s writer v roce 1797. Ta byla inspirací pro ty muže, kteří byli očividně tak vášnivě zamilovaní, že nebyli schopni myslet a složit vlastní verše. I přes to, že Royal Mail Service byl dostupný Angličanům od roku 1635, první valentýnky rozesílal Penny Post v roce 1840, a to i anonymně.

Za desítky a tisíce let se pár věcí změnilo. Namísto dávání jmen do nádoby ženy dostávají přáníčka a namísto bití řemeny květiny. Oslav lásky není nikdy dost.