Geneticky modifikované potraviny (GMO) jsou čím dál více diskutované napříč médii i mezi vědci. Jsou kontroverzním tématem zejména kvůli obavám o dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Mnoho zemí tak schvaluje zákony, jež výrobu a distribuci těchto potravin výrazně regulují nebo dokonce zakazují. Velká Británie ovšem minulý týden podnikla opačné rozhodnutí a znovu povoluje jejich výrobu a prodej.
Existují různé metody pro modifikaci DNA potravin, včetně vkládání nových genů do organismu nebo úpravy již existujících genů. Tyto geny mohou být přeneseny mezi různými druhy, což znamená, že mohou být vkládány z rostliny do zvířete nebo naopak. DNA modifikované potraviny vypadají jako ideální řešení pro zajištění potravin pro narůstající světovou populaci, ale jejich používání vyvolává i mnoho otázek.
Vliv na zdraví
Jedním z nejčastějších argumentů proti DNA modifikovanému jídlu je, že může mít negativní vliv na lidské zdraví. Existuje řada studií, které se zabývají tímto tématem, ale výsledky nejsou zcela jasné a řada výzkumů si ohledně dlouhodobých dopadů na lidské zdraví protiřečí. Některé závěry naznačují, že konzumace DNA modifikovaných potravin může zvyšovat riziko vzniku chorob, jako jsou rakovina nebo alergie, jiné ovšem ukazují, že modifikované potraviny jsou pro konzumaci bezpečné.
DNA modifikace potravin se většinou provádí proto, aby se vylepšily vlastnosti rostlin a zvířat, jako je například zvýšení odolnosti vůči chorobám nebo produkce větších sklizní. Tyto modifikované vlastnosti však na lidské zdraví nemusí mít přímý vliv.
Vliv na životní prostředí
Dalším důležitým faktorem, který se týká DNA modifikovaných potravin, je jejich vliv na životní prostředí.
Jednou z hlavních obav spojených s modifikovaným jídlem je jeho vliv na biodiverzitu. Modifikace DNA potravin může mít dopad na přírodní populaci druhů, když se modifikované druhy rostlin a zvířat mohou množit rychleji než jejich přirození predátoři, což může vést k nerovnováze ekosystémů. Existuje řada případů, kdy se DNA modifikované plodiny staly invazivními druhy a způsobily problémy v místech, kde byly sázeny. To může vést také k přímému ohrožení druhů, jež se staly příjemci nových genů.
Dalším významným faktorem při posuzování dopadů DNA modifikovaného jídla na životní prostředí je jeho vliv na půdní mikroorganismy a další živé organismy, jako jsou ptáci nebo hmyz. Pokud DNA modifikované rostliny produkují toxiny k likvidaci škůdců, mohou tyto látky mít vedlejší účinky na jiné organismy, což může negativně dopadat na celé ekosystémy.
Vliv DNA modifikovaných potravin na zdroje vody a půdu je také důležitým faktorem. Pokud se DNA modifikované rostliny používají k produkci velkého množství plodin, může to vést k nadměrnému využívání vody a dalších přírodních zdrojů, což může mít vysoký dopad na mnoho dalších druhů, jež jsou na přírodních zdrojích vody závislé.
Vědecký dvoutýdeník je seriál Studentských listů, který vychází každý druhý týden. Zabývá se novými technologiemi a aférami ze světa vědy.
Karcinogenita GMO soji byla prokázána na potkanech. Jedna jejich skupina byla krmena standardním žrádlem, druhá GMO sojou. Ta druhá měla nádorů víc. Čertovo kopýtko spočívá v tom, že neměli žádnou skupinu potkanů, krmenou normální sójou. Udělali to jiní a zjistili, že sója prostě vyvolává u potkana rakovinu (je na její fytoestrogeny citlivější než člověk), naprosto stejně, bez ohledu na to, zda je či není GMO.
Zvýšení odolnosti proti škůdcům pochopitelně vliv na zdraví člověka má, protože jednak odpadnou rezidua pesticidů, které se musejí aplikovat na neGMO rostliny, jednak se sníží riziko vzniku nežádoucích látek souvisejících s napadením rostlin škůdci, jako jsou např. fytoalexiny nebo mykotoxiny.
Nikdy nebyl zaznamenán vliv GMO na biodiverzitu a informaci o tom, že se někde staly GMO invazívním druhem, jsem nikde nanalezl. Je jasné, že nějaký druh mimo svůj biotop se může stát invazívním, ale pak je zpravidla šumafu, je-li GMO nebo ne. Naopak, do GMO je v principu možné zabudovat nějakou pojistku, která by umožnila jeho plošnou likvidaci, pokud by se takto ,utrhl ze řetězu‘ (a velice často takové pojistky v sobě zabudovány mají).
Už přes 20 let umírá v rozvojových zemích v průměru 2000 dětí denně na nedostatek vitamínu A. Pochopitelně, umíraly i dříve, ale těch 20 let je k dispozici řešení: GMO rýže s beta karotenem (z něhož si lidský organismus dokáže dle potřeby vitamín A vytvořit, takže nehrozí předávkování tohoto vitamínu), tzv. zlatá. Matematika je neúprosná: 2000 * 365 * 20 = 14 600 000. To je více než dvojnásobek těch nejextrémnějších odhadů počtu obětí holokaustu (něco přes šest milionů). A to je kontext, v jakém by mělo být nazíráno na ekologické organizace bojující proti GMO (v tomto případě hlavně Greenpeace).