„Zakroužkujte v říjnu u voleb i pár žen. Prospěje to všem,“ vyzývá voliče nová iniciativa Zakroužkuj ženu, která si klade za cíl řešit v současnosti nevyrovnané zastoupení žen v české politice. „Když se člověk podívá na kandidátky, tak pokud je na nich občas méně žen než preferenčních hlasů, tak je nemožné očekávat, že se nyní nějak skokově posuneme. Ale přiblížit se k těm třiceti procentnímu zastoupení žen ve sněmovně nebo je pokořit je možné, žen na kandidátkách je letos více oproti minulým volbám,“ říká mluvčí iniciativy Matouš Turek.
V rozhovoru pro Studentské listy mluví také o tom, zda více žen v politice automaticky znamená větší akcent na progresivní témata, o nepovedeném startu kampaně Pirátů a STAN jako spouštěči i o tom, proč vyrovnané zastoupení pohlaví v politice není pouze ženskou záležitostí.
O kroužkování se v souvislosti s blížícími se sněmovními volbami hodně mluví. Milion chvilek vyzývá ke kroužkování kandidátů konkrétních stran v rámci opozičních koalic, iniciativa Jsme fér ke kroužkování kandidátů podporujících manželství pro všechny. Proč bych měl jako volič poslechnout právě vás a udělit své preferenční hlasy ženám?
My si myslíme, že naše iniciativa se netýká pouze jednoho problému nebo jedněch voleb. Třeba Jsme fér se zabývá pouze jedním, byť širokým, konkrétním problémem, Milion chvilek zase těmito konkrétními, rozhodujícími volbami, jak sami říkají. My se však zaměřujeme na jistou dlouhodobou progresi, na určitou společenskou otázku, která se tu od devadesátých let vyvíjí. Zastoupení žen v politice je v Česku skutečně dlouhodobá otázka, která ovlivňuje řešení širokého množství problémů. Kroužkování je možnost, jak to měnit kontinuálně. My tak oslovujeme široké publikum, protože ten problém se týká 52 procent populace.
Můžete podrobněji osvětlit, proč by tedy při kroužkování mělo být pro voliče tím hlavním kritériem pohlaví? Mnozí by vám namítli, že jsou důležitější aspekty.
Naprostá většina lidí volí podle svých politických zájmů a preferencí, a to my nikomu nebereme. To, jaké politické straně to volič hodí, naše iniciativa zpravidla nijak neovlivňuje. Spousta z nás bere kroužkování jako běžnou věc, ale my často mluvíme s lidmi, kteří věří své straně a o udělení preferenčních hlasů nikdy neuvažovali. My říkáme, prohlídněte si kandidátku, kterou si vyberete a která zastupuje vaše zájmy, a najděte tam ženu. A v momentě, kdy je na té kandidátce například pět žen z dvaadvaceti, tak si člověk uvědomí, že je tu určitá systémová chyba či nerovnost.
Nejde pouze o otázku pohlaví, ale také zkušeností na individuální i společenské úrovni. Ženy mají v České republice zkrátka výrazně jiné zkušenosti než muži, oproti třeba Skandinávii. Když máme ve sněmovně 23 procent žen a 77 procent mužů, tak je parlament, co se týče té zkušenosti, nevyvážený. Některé problémy ten kolektivní orgán nevidí, nezabývá se jimi, nepřikládá jim takovou důležitost, jakou skutečně mají.
V kampani však vyzdvihujete, že ženám-političkám se více daří v „progresivnější klimatické politice” a ve „zlepšování života menšin”. Nebojíte se, že tak vaše iniciativa nadstranickost naopak ztrácí a může také část voličů odradit?
O tom jsme uvažovali, na druhou stranu, klimatická změna je dnes průřezové téma a není agendou pouze jedné dvou stran. Naopak i strany, které ho ještě před pár lety neakcentovaly, se k němu dnes vyjadřují. Co se týče menšin a sociálních otázek, tam jde o konsenzuální a praktický způsob řešení problémů. My tu nějaké menšiny máme, víme, že tu jsou, tudíž ten problém jsou nuceny řešit i strany, které k nim mají jinak negativní vztah.
Bavíme se tak o řešení praktických společenských problémů a my říkáme, že ženy jsou v dosahování nějakého konsenzu a ve vyjednávání lepší. Existují studie, které ukazují, že ženy ze soukromého sektoru jsou v leadershipu lepší než muži. Když se do mužského kolektivu dostane více žen, tak schopnost řešit problémy a vést kolektiv více konsenzuálním, rozumnějším a méně konfrontačním způsobem roste.
Myslíte, že vyšší zastoupení žen musí nutně znamenat větší akcent na feministická a progresivní témata? Mluvím například o extremistickém Volném bloku, který má po Zelených druhé nejvyšší zastoupení žen na kandidátkách, nebo o jediné ženě-volební lídryni z relevantních volebních subjektů, Zuzaně Majerové Zahradníkové, která však souběžně mluví o „pomateném genderismu”.
Zuzana Majerová Zahradníková však není jediná, lídryni má také koalice Spolu, Markétu Pekarovou Adamovou…
…mluvím o kandidátech na premiéra (tím je za koalici Spolu předseda ODS Petr Fiala, pozn. red.).
Já bych nicméně podobným způsobem mohl vypichovat různé muže, kteří ale nejsou tolik vidět, protože je jich v politice více. Když je každý pátý politik žena, je jednodušší poukázat na konkrétní osoby.
Nicméně k otázce: jsou témata, na kterých jsme schopni se jako společnost shodnout, že to nefunguje, jak by mělo. Třeba úvazky nebo péče o předškolní děti. Napříč politickým spektrem existují ty stejné problémy, nedostatek míst ve školkách není otázkou progresivismu nebo konzervatismu. V týdnu bychom měli zveřejnit seznam všech kandidátek ze sedmi stran s největším potenciálem dostat se do Poslanecké sněmovny, a na voličích už necháme, aby si své zástupce vybrali. Zuzana Majerová Zahradníková je jedna významná politička a odvozovat z toho nějakou systémovou věc není relevantní.
Mluvil jsem také o velkém zastoupení žen na kandidátkách antisystémového Volného bloku. Zkrátka mě zajímá, jestli je namístě říkat, že vyšší počet žen automaticky znamená akcent na progresivní témata.
Statisticky to takto vypadá. Například v Německu reforma rodičovské dovolené prošla až v momentě, kdy se do parlamentu skutečně dostalo třicet procent žen. Statisticky to téma začalo mít relevanci: dostalo se tam dostatečné množství poslankyň, pro které to téma bylo podstatné, a ty potom dokázaly přesvědčit ostatní, že jde o téma, které ovlivňuje i muže, celé rodiny, a byly schopné to komplexně vysvětlit.
Ve Španělsku se zase změnily zákony ohledně sexuálního násilí právě díky tomu, že větší množství žen mělo možnost těm mužům v parlamentu vysvětlit, jak je to možné změnit, že to není nebezpečné téma, že je to základní otázka a tak dále. Statisticky vzato se ta témata objevují a přestávají se brát jako pravicová, levicová, konzervativní, progresivní, ale zkrátka jako řešení problémů. Což si myslím, že by pro tuhle zemi by bylo lepší, kdyby se některá témata odideologizovala a začalo se o nich mluvit prakticky.
Že je zastoupení žen v české politice problém – například ve Sněmovně jenom kolem pětiny – je známé dlouhodobě. Jinde ve střední a východní Evropě je přitom opačný trend: země jako Slovensko, Srbsko, Moldavsko, Estonsko či Kosovo mají v čele státu ženu, v nedávno ustanovené albánské vládě tvoří většinu ženy. Proč to skoro všude jde, jen v Česku ne?
Na tuto otázku asi nemám úplně dobrou odpověď. Já jsem se o tomhle bavil se svými známými ve Francii, Německu nebo Británii, kteří v Česku často nějaký čas žili. Ti si všímali toho, že česká společnost je profesně vzato v některých ohledech dost feminizovaná. Třeba jedna Francouzka mi řekla, že když přijela do Česka a začala tu žít, velmi ji překvapilo, že jsou tu primářky. Ve Francii dlouho bylo lékařské vedení mužskou záležitostí. Zároveň si však všimla, že v politice je tomu naopak. Zatímco ve francouzské politice ženy běžně, aktivně a sebevědomě fungují, česká společnost jako by s tím měla nějaký problém.
Co jsem se díval na průzkumy CVVM, tak z nich vychází, že Češi a Češky jsou poměrně konzervativní v tom, jaké je rozdělení roli v domácnosti, ve společnosti, v rodině, mezi mužem a ženou. Uklízení a vaření je bráno jako typicky ženská role, rozhodování o rodinném rozpočtu zase jako typicky mužská záležitost. V naší společnosti je nějakým způsobem zakořeněno, že rozhodovací kompetence mají muži.
Z celkového počtu sněmovních kandidátů a kandidátek tvoří ženy letos zhruba 32 procent, před čtyřmi lety to bylo 28 procent. Situace v Česku se tedy pomalu zlepšuje.
Toho jsme si vědomi. Podstatná jsou však obě ta slova: pomalu i zlepšuje. My jsme od jedné datové analytičky získali extrapolaci, z níž vycházelo, že by srovnatelného zastoupení pohlaví bychom za udržení stejného tempa dosáhli v roce 2087. Takže ano, zlepšuje se to, tím, že bude na kandidátkách statisticky žen více, se zvětšuje možnost výběru. Máme tam řadu starostek, vrcholových manažerek, u kterých nelze pochybovat, že by měly problém s tím vést lidi, vyjednávat a podobně. O to nepříjemnější je, že průměrná pozice první ženy na kandidátce je páté místo. To je problém, kdy jsou při sestavování kandidátek ženy systematicky znevýhodněny. Můžete být starostka středně velkého města, ale stejně budete na devátém místě kandidátky, a ne na třetím místě jako váš mužský kolega. Tato systémová podjatost se v našem demokratickém systému nedá změnit ničím jiným než kroužkem.
Jak hodnotíte ozvuky tématu vyrovnaného zastoupení pohlaví v politice před volbami? Řeší se to téma více než v minulosti?
Myslím si, že to téma rezonovalo na jaře, v květnu, kolem uvedení kampaně Pirátů a Starostů, kde stálo patnáct kandidátů a pouze jedna kandidátka. To byl moment, kdy se to sledovalo na sociálních sítích a musely na to odpovídat špičky stran. Nebylo to nic exotického, spíše ilustrací situace, ale kdyby se toto nepovedené PR neodehrálo, tak by se o tom tématu mluvit nezačalo. Tak vlastně vznikla i naše iniciativa, vyrovnané zastoupení žen v politice najednou začalo rezonovat.
K tomu, aby se to více řešilo teď před volbami, se snažíme přispět, je to ale velká loterie, co která strana akcentuje. Opoziční koalice Spolu a Piráti/STAN si v koaličních smlouvách zakázaly propagace kroužkování pro jednotlivé kandidáty, tudíž o tom tématu podle koaliční smlouvy nemohou mluvit. U opozičních subjektů zastoupení žen na kandidátkách nepomohly právě ty koalice: když si dvě strany dají na první místa muže a následně se skládají dohromady, tak první žena je třeba až na desátém místě. Hnutí ANO má na předních pozicích relativně velké zastoupení žen, kde jde částečně o kompetenci a částečně o politický marketing. Některé subjekty totiž pochopily, že poptávka po ženách v politice tu je.
Myslím, že strany vnímají, že to je problém. Je to ale zároveň problém, který se vždy dá odsunout. Není to akutní záležitost, bezpečnostně-politická otázka, ekonomická otázka, ani covid. Je to téma, které existuje, ale nikdy nebude tak akutní, aby na něm někdo založil celou kampaň – kromě Zelených, to ale není mainstreamová strana –, nerezonuje to neustále ve velkých médií. Problém zastoupení žen v politice je vidět, ale není to hlavní téma letošních voleb.
Mluvil jste o tom, že jedinou možností, jak ten systémový problém vyřešit, je kroužkování. Je vaše iniciativa reakcí na to, že – podle některých odborníků účinnější – systém kvót je v současné době politicky neprůchodný, například ČSSD své kvóty před pár lety zrušila a další velké strany jejich zavedení odmítají?
Naše iniciativa vznikla spontánně. Já jsem jedné kamarádce psal ohledně toho, že bychom měli založit facebookovou skupinu a v ní propagovat kroužkování žen. Ona mi o den později odepsala, že podobná skupina už vznikla. Šlo tedy o kolektivní vědomí toho, jak problém zastoupení žen v politice změnit. Naši existenci bych nebral jako negativní reakci na neprůchodnost kvót, ale jako pozitivní ukázkou toho, že kroužkování v Česku funguje, lidé ten systém znají a vidí v něm možnost něco sami ovlivnit. To zafungovalo poprvé před jedenácti lety ve volbách 2010, kdy se Sněmovna obměnila skutečně hodně, některé špičky stran byly zkroužkovány dolů, a v Praze se naopak dostala do sněmovny kandidátka z devětadvacátého místa.
V naší iniciativě určitě jsou lidé, kteří by kvóty uvítali, protože vidí, že to na Západě funguje. Jeden průzkum ukázal, že kdyby se tomu neříkalo kvóty, ale legislativní opatření pro vyrovnané zastoupení mužů a žen, tak by pro bylo přes 65 procent lidí. Ale to slovo samotné je v českém diskurzu tak zprofanované, že i když se použije v jiných kontextech, tak nefunguje. My si nemyslíme, že nějaké opatření pro zastoupení žen na kandidátkách nebo uvnitř politických stran by nemohlo fungovat, ale na této iniciativě jsme začali pracovat v červnu, a měli jsme dva měsíce na to, něco dokázat v těchto volbách. Kroužkování je určitě relevantní metoda, není to žádná náhražka.
Zaujalo mě, že jste, jako jeden z mluvčích iniciativy, muž. V Zakroužkuj ženu působí i další muži. Nepovažujete se tedy za čistě ženskou iniciativu?
Nepovažujeme. Já jsem třeba ve své rodině zažil několikrát systémové znevýhodnění žen, měl jsem v rodině domácí násilí, pociťoval jsem ekonomickou nerovnost, kariérní zbrždění kvůli mateřské. Tyto systémové překážky potom brzdily i mě, pro mě to je osobní téma. Pokud dobře počítám, v užším týmu jsme v Zakroužkuj ženu asi tři muži vedle sedmi žen, dohromady však na naší iniciativě pracuje více lidí. Nejsme tedy co do pohlaví vyrovnaní, ale myslím, že to zastoupení u nás je poměrně zdravé. Vlastně to i funguje dobře v tom, že si dokážeme některé věci lépe představit. Kdyby u nás byly samé ženy, tak by naše iniciativa tak dobře nefungovala, stejně jako nefunguje parlament tak dobře, když jsou tam skoro samí muži. Homogenní kolektiv nevidí to, co ten heterogenní.
Co plánujete, až bude po volbách? Máte nějaké dlouhodobější cíle, nebo jste jednorázovou kampaní k letošním sněmovním volbám?
O tom jsme začali přemýšlet v průběhu kampaně, když jsme zjistili, že nám to funguje, že máme energii a jsme spolu schopní dobře fungovat. Máme na to dvě všeobecné myšlenky: jedna je spolupráce s existujícími stranami, případně s jejich mládežnickými organizacemi, aby jejich vnitrostranická demokracie byla vůči ženám vstřícnější. Obecně jsme to sondovali a hlavně u mládežnických organizací jsme pociťovali, že tam ten zájem je. To je způsob, jakým se rovnost prosazovala v jiných zemích, například ve Španělsku, kde nepotřebovali kvóty, naopak si ten problém strany samy uvědomily a začaly zvyšovat podíl žen na kandidátkách.
Druhou myšlenkou je, že příští rok budou volby do obecních zastupitelstev a zároveň do Senátu. A víme, že v Senátu je zastoupení žen necelých patnáct procent, což je opravdu neuvěřitelně nízká hodnota. Na tento problém bychom lidi rádi upozornili, protože tam je ten problém jasně vidět bez nějaké diskuse. A v roce 2023 jsou následně prezidentské volby, kde víme, že budou kandidovat nějaké ženské kandidátky. Je to společenská otázka, která se směrem k volbám určitě objeví, a tam bychom rádi byli nějakým způsobem aktivní.
Pozornost před pár dny vzbudil Island, který se z voleb vzešel parlament s největším zastoupením žen v Evropě – 48 procent. Jak blízko tomuto „islandskému ideálu” za týden po volbách bude Česko?
My bychom chtěli věřit, že se dostaneme na 30 procent. Výše je obtížné přestřelit, protože když se člověk podívá na kandidátky, tak pokud je na nich občas méně žen než preferenčních hlasů, tak je nemožné očekávat, že se nyní nějak skokově posuneme. Ale přiblížit se k těm 30 procentům nebo je pokořit je možné, jak jste říkal, žen na kandidátkách je letos více oproti minulým volbám. Každé zvýšení bude vítané: pokud se dostaneme přes čtvrtinu, bude to dobré, pokud přes 30 procent, bude to velká změna.
