• Autor příspěvku
  • Rubriky příspěvkuPolitika
  • Čas na čtení:10 minuty čtení
Právě si prohlížíte Změny ruské ústavy: Putinova vláda po dalších 16 let, Bůh a sovětský odkaz

Ve středu 1. července skončilo sedmidenní ruské referendum o změnách tamní ústavy. Všelidové hlasování bylo spíše symbolického rázu, ať už proto, že ruský právní řád pojem referendum nezná a o změnách ústavy rozhoduje parlament, Státní duma (tudíž by změna ústavy platila tak jako tak i bez referenda), či proto, že ruská opozice upozorňovala na nelegitimitu referenda i četné volební podvody. V čem je tedy schválená ústava nová? A jak promění nejrozlehlejší zemi a světovou velmoc?

Návrh nové ruské ústavy předložil prezident Vladimir Putin ruské Státní dumě (ovládané jeho národně-konzervativní stranou Jednotné Rusko) letos 20. ledna. „Všeruské hlasování”, tedy jakási forma referenda, kterou chtěl prezident svoje návrhy na změny posvětit, byla naplánována původně na 22. dubna, tedy na den narozenin vůdce bolševické revoluce v Rusku V. I. Lenina (nejedná se o náhodu, načasování bylo zamýšlené a symbolické), později však byla posunuta právě na současné datum a to kvůli situaci kolem pandemie koronaviru, která Rusko velmi citelně zasáhla. Hlasování bylo nakonec rozloženo z epidemiologických důvodů na sedm dní a probíhalo tak od 25. června do 1. července.

Čtrnáct nových článků

Co nová ústava zahrnuje? Mění se celkem čtrnáct článků té současné. Největší pozornost vzbudila tzv. anulace mandátů prezidenta, kdy by prezident mohl setrvat ve funkci více funkčních období po sobě, než v současnosti (nyní maximálně dvě). Při troše matematiky nám tak vychází, že současný prezident Putin by ve funkci (pokud by možností znovu kandidovat využil, což zjevně udělá) skočil v roce 2036.

Není to ale zdaleka jediná významná systémová změna: ústava nyní garantuje svoji nadřazenost nad mezinárodním právem, v důsledku čehož může ruský Ústavní soud prohlásit rozhodnutí mezinárodních organizací na území země neplatné.

Mění se také pravidla pro jmenování ministrů, prezident má nově více pravomocí, zejména v dohledu na soudnictvím, kdy nyní jmenuje klíčové postavy ruské justice. Osoba, která se bude chtít ucházet o prezidentský úřad, bude muset žít v Rusku minimálně 25 let (doposud to bylo deset let) a vrcholní ruští státní úředníci, soudci či politici nyní nesmí mít občanství v jiné zemi než v Rusku.

Manželství jako svazek muže a ženy. Ústavně

Manželství je v nové ústavě garantováno jako svazek jednoho muže a jedné ženy, což je v podstatě ústavní zákaz homosexuálních sňatků. Je to další v řadě represivních opatření v rámci tažení Kremlu vůči LGBT osobám, kteří již nyní čelí v Rusku poměrně silné diskriminaci a omezování svobody.

V Rusku již doposud platil zákaz „propagace homosexuality” mezi osobami mladšími 18. let, za což se považuje i to, když se dvě osoby stejného pohlaví na ulici drží za ruku (na regionální úrovni platí ještě více represivní zákony vůči „LGBT propagandě”) a od roku 2013 je zakázána homosexuálním párům adopce dětí. V převážně islamistickém regionu Čečensku, ležícím v pohoří Kavkaz u hranic s Gruzií a Ázérbájdžánem dochází k pronásledování homosexuálů a k jejich zavírání a mučení v koncentračních táborech.

Ruské zákony o „újmě na citech věřících” jsou napsané tak gumově, že je lze využít prakticky na cokoliv neultrakonzervativního. Často dochází k zavírání lidí jenom na základě toho, že se na sociálních sítích hlásí k LGBT komunitě, protože je někdo konzervativně orientovaný udá s tím, že mu jejich orientace způsobila „újmu na citech”.

Novela ústavy tak současný absolutně diskriminační stav ještě prohloubí a situace ruské LGBT komunity se ještě zhorší. To vše v duchu dlouhodobé politiky Kremlu, jež hlásá potřebu ochrany ruských konzervativních hodnot, které se prý Západ snaží zničit skrze podporu LGBT. A zároveň značně homofobního naladění ruské veřejnosti.

Na sociálních sítích začalo kolovat propagandistické video ruské vlády, ve kterém si pro malého chlapce přijedou do dětského domova dva homosexuálové – jeho noví adoptivní rodiče. Video končí burcující otázkou: „Je tohle Rusko, která chcete?” a výzvou k tomu, aby lidé šli hlasovat v referendu pro ústavní změny.

Změny také zakotvují status ruského jazyka v ústavním řádu. Ústava se zmiňuje o Bohu a víře Rusů v něj, což jde v základu proti principům sekulárního státu (ostatně sbližování Kremlu a ruské pravoslavné církve je za Putinovy éry dlouhodobé). Ústava také jednoznačně potvrzuje ruskou verzi dějin ohledně vítězství ve druhé světové válce. Stejně tak zdůrazňuje právní návaznost současného Ruska na Sovětský svaz. Naopak nadále nepřipouští zločiny komunismu ani okupaci východní Evropy.

Nepřekvapivé výsledky

Podle oficiálních údajů po sečtení drtivé většiny okrsků pro změny hlasovalo 78 procent Rusů, proti změnám 22 procent, 98 procent voličů hlasovalo platně. Účast pak byla údajně 65 procent. Pro hlasovaly všechny obvody, mimo Něneckého autonomního okruhu na severu evropské část Ruska, za polárním kruhem, který většinově prý hlasoval proti.

Je to takový hezký, symetrický a uvěřitelný výsledek, nic to ovšem nemění na tom, že je referendum očividné divadlo a nikdo na Západě evidentně nepochybuje o tom, že probíhalo dost pochybně. Falšování voleb je v Rusku dlouhodobou záležitostí a je to známou věcí i díky časté nemotornosti, s jakou tamní úředníci s hlasováním manipulují (například když si špatně spočítají smyšlené výsledky a v několika volebních obvodech tak výsledky všech stran nedávají dohromady 100, ale třeba 108 procent, jako se tomu opakovaně děje zejména na regionální úrovni).

I tentokrát jsou volební podvody poměrně dobře zdokumentované, ostatně konání referenda po dobu sedmi dní k tomu přímo vybízí. Virálními se stala videa a fotografie, šířená ruskou opozicí (myšleno tou skutečnou, aktivistickou, která nepatří do Putinova loutkového politického režimu), zachycující situace, kdy k hlasování dochází na dosti bizardních místech: na dětském pískovišti, u popelnic, na autobusové zastávce, na lavičce v parku atp. (kvůli koronavirové pandemii vznikla řada podobných venkovních hlasovacích stanovišť).

Celkový způsob hlasování je zcela neprůhledný a netransparentní. Objevily se informace, že v některých firmách svým zaměstnancům pod pohrůžkou ukládali povinnost jít hlasovat. Objevila se také řada videí, dokumentujících volební podvody (třeba když členové volební komise po uzavření místnosti naházeli do urny haldy volebních lístků, evidentně se zaškrtnutým souhlasím).

Někteří lidé upozorňovali na to, že podle oficiálních záznamů za ně „někdo” odvolil, ačkoliv oni sami k urnám nešli, nebo ještě dřív, než se jít volit chystali. Ruský novinář potom vzbudil pozornost, když se mu podařilo v různých místnostech odvolit dvakrát.

Jednotné Rusko a ultranacionalisté pro, opozice a komunisté proti

Putinova strana Jednotné Rusko pochopitelně změny jednoznačně podporuje a na profilech na sociálních sítích opakovaně vyzývala Rusy k hlasování pro. Krátce po zveřejnění výsledků generální tajemník strany Andrej Turčak oznámil, že realizace ústavních změn a uvedení nové ústavy v praxi bude nyní pro Jednotné Rusko programovou prioritou.

Hlavní strana „oficiální opozice”, tedy uskupeních ovládaných či tolerovaných Kremlem (k navození dojmu demokratické a pluralitní politické politické scény, nikomu, kdo by mohl Putinovu vládu vážně ohrozit by pochopitelně nebyla schválena kandidatura), neosovětští komunisté proti změně ústavy hlasitě bojovali, podle nich není v zájmu Ruska (jejich kritika se ovšem zjevně Kremlu hodila, protože opět: navozuje to dojem demokratické diskuse).

Naopak ultranacionalistická Liberálně demokratická strana (obskurní partaj, jejíž členové se vzhlížejí v romantické myšlence velkého Ruska, sjednocení slovanských národů či rozšiřování Ruské říše dál na jih až k Indickému oceánu) doporučila změny podpořit.

Liberální demokraté Vladimira Žirinovského jsou jakousi privilegovanou stranou, ve Státní dumě podporují vládu Jednotného Ruska a z Kremlu je činnost strany štědře financována. Na nové ústavě si vychvalovali především uzákonění statutu ruštiny, definování manželství jako svazek muže a ženy či správní reformy v procesu jmenování ministrů.

Změnu Ústavy podpořila i strana podobného střihu jako Liberální demokraté, sociálně-konzervativní Rodina, která doporučila hlasovat pro, aby se mohla „zastavit šílená LGBT propaganda”. Naopak, jedna z mála legálních opozičních stran, liberální Jablko (Jabloko) zpochybnila legitimitu hlasování jako takovou, stejně jako lídr skutečné ruské opozice (té v podstatě nelegální) Alexej Navalnyj.

Putin ano, putinovský režim ne

Paradoxní ovšem je, že změna ústavy má dost možná mezi Rusy širokou podporu. Jak popsal odborník na Rusko a bezpečnostní politiku Mark Galeotti ve známé knize Musíme si promluvit o Putinovi (česky Paseka, 2019), většina obyvatel Ruska žije ve zvláštním rozporuplném stavu, kdy touží po změně putinovského zkorumpovaného režimu, ale k osobě Putina chová jakousi posvátnou úctu.

Rusko je obecně založené na vzhlížení k jednomu velkému lídrovi, „silnému muži” a v historii to tu tak vždy bylo. Řada převážně chudších občanů si Putinovu vládu spojuje s ekonomickou stabilitou, a to, že by Putin skončil ve funkci prezidenta, by pro ně bylo noční můrou.

Ten nicméně stále neoznámil, že bude znovu kandidovat, ačkoliv mu to nová ústava umožňuje. Nic taky nenasvědčuje tomu, že by si „vychovával” nástupce. Kolik Rusů změny ústavy a pokračování Putinovy éry skutečně podporuje, se asi nikdy nedozvíme. Podle ruského nezávislého výzkumného centra Levada byla měsíc před hlasováním podpora změn ústavy chabě nad 40 procent.

Vojtěch Petrů

Na Studentských listech působím od listopadu 2021 jako šéfredaktor. Píšu o politice, školství nebo lidských právech. Specializuji se na témata související se zájmem mladých lidí o veřejné dění a jejich zapojení do politiky. Jinak studuji gymnázium ve Svitavách a vedle Studentských listů spolupracuji s dalšími médii.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..