Za poslední týden se ve světě americké politiky odehrál přehršel zajímavých událostí. Kongres, ačkoliv to tak zprvu nevypadalo, nakonec našel ohledně stimulačního balíčku na podporu ekonomiky zasažené pandemií společnou řeč. S výsledným zákonem však nejsou zcela spokojeni ani republikáni, ani demokraté – podle jedněch zašel balíček příliš daleko, podle druhých řeší jen ty nejzákladnější problémy amerického lidu. Do toho všeho v pondělí zasedl sbor volitelů. Jak rozhodl? A jak konkrétně vypadá již zmiňovaný stimulační balíček? To vše, a ještě malinko více se dozvíte v dnešním Americkém týdnu!

Začněme již několikrát omílaným stimulačním balíčkem. Jak jste se mohli dočíst v posledním vydání Amerického týdne, dlouhou dobu to vypadalo, že se rozhádaný Kongres na jeho podobě pravděpodobně nedohodne. Všechny tři strany, republikáni, demokraté a Bílý dům, měly svou vlastní představu o tom, jak by měl tento balíček vypadat a jak daleko by měl zajít v pomoci Američanům.

Nejednotná Demokratická strana se dlouho nemohla dohodnout na komprehensivním společném postupu, kterým by přesvědčila senátní republikány, kteří drží v horní komoře těsnou většinu, o nutnosti velkého a obsáhlého balíčku. Zatímco tak progresivní demokraté, jako například Bernie Sanders nebo Elizabeth Warren, podmiňovali svou podporu návrhu podoby stimulačního balíčku přítomností přímých plateb občanům, umírněná demokratická frakce, jejímž členem je i vůdce demokratické senátní menšiny Chuck Schumer, na toto téma tolik netlačila.

Nakonec jej však strana přijala za své, a s republikány podle toho začala vyjednávat. Sanders a jeho přívrženci chtěli prosadit svůj návrh, podle kterého by každý dospělý pracující či nezaměstnaný Američan dostal 1 200 dolarů na ruku od federální vlády, plus dalších 500 dolarů za každé dítě pod 17 let. V této snaze našel Sanders za normálních okolností nanejvýš nečekaného spojence – konzervativního republikánského senátora Joshe Hawleyho z Missouri.

Ten svou podporu senátního návrhu stimulačního balíčku také podmínil přítomností přímých plateb pracujícím rodinám. Řekl to v rozhovoru pro CBS, ve kterém mimo jiné připomněl, že Kongres už jednou schválil přímé platby pracujícím v téže výši, kterou nyní se Sandersem navrhl, a sice letos v březnu, krátce poté, co pandemie na americkou ekonomiku poprvé udeřila v plné síle.

Nakonec však jejich návrh nezískal napříč Senátem dostatečnou podporu. Přesto jsou přímé platby ve finální podobě návrhu na stimulační balíček zahrnuty, a sice ve výši 600 dolarů pro každého, jehož roční příjem je pod 75 000 dolarů. Státní kasu to celkově vyjde na 166 miliard dolarů.

Výsledek vyjednávání však téměř okamžitě spustil vlnu rozporuplných reakcí. Na jedné straně i Sanders přiznal, že 600 dolarů je lepší než nic, progresivní křídlo Demokratické strany a jeho příznivci však republikány a zejména vůdce senátní většiny McConnella kritizují a říkají, že 600 dolarů není po dlouhých devíti měsících, které uběhly od poslední federální pomoci pracujícímu lidu, adekvátní ani dostačující částka.

Za celý rok dostal každý Američan 1 800 dolarů (započítáváme březnových 1 200 dolarů a plánovaných 600), a to i ten, který například přišel o práci a střechu nad hlavou má prozatím jen díky dočasnému federálnímu zákazu soudních vystěhování. To je zhruba 5 dolarů, tedy 106 korun, na jednoho dospělého člověka na den.

Často v médiích slýcháme, že se obě strany dlouhodobě snaží americkému lidu pomoci a dojít k nějakému kompromisu. To však není tak úplně pravda. Sněmovní demokraté už 15. května přestavili svůj HEROES Act, tedy vlastní návrh stimulačního balíčku v rekordní výši tří trilionů amerických dolarů. Ten však senátní republikáni v čele s McConnellem dlouhodobě odmítají, s vlastní verzí pomoci občanům zasaženým krizí však přišli až nyní. Je tak zcela férové říci, že to byli demokraté, kdo se dlouhodobě snažil alespoň o nějaký stimulační balíček, který by pracujícím zajistil základní federální pomoc.

Očekává se, že současný kompromisní návrh pomocného balíčku schválí obě komory Kongresu dnes v pondělí 21. prosince. V jeho rámci se mimo přímých plateb počítá s výdaji ve výši 120 miliard na pomoc nezaměstnaným, 325 miliard na podporu malých podnikatelů nebo 69 miliard na výdaje spojené s vakcinací proti covidu-19. Dále návrh počítá např. se zvýšením platů armádních příslušníků 0 tři procenta nebo s prodloužením federálního moratoria na soudní vystěhování do konce ledna.

Jak dlouho očekávánou senátní dohodu komentoval vůdce senátní menšiny Chuck Schumer, „návrh má daleko od dokonalosti“. Ve své výši 908 miliard dolarů je sice monstrózní, v porovnání s již zmiňovaným demokratickým HEROES Actem dosahuje však pouze třetinové výše. Již 3. ledna však zasedne nový Kongres, ve kterém si demokraté těsně udrží svou většinu ve Sněmovně reprezentantů a polepší si zatím o jednoho senátora. Na definitivní podobu 117. Kongresu si však budeme muset počkat až do 5. ledna, kdy se v Georgii uskuteční v Americkém týdnu již tolikrát probírané doplňující senátní volby, ve kterých se de facto hraje o kontrolu nad horní komorou Kongresu.

Georgie ale nepřímo rozhodne také o podobě dalšího stimulačního balíčku. V případě, že Jon Ossoff i Raphael Warnock své republikánské oponenty v Georgii porazí a stanou se novými senátory, budou mít demokraté nejtěsnější možnou většinu 50:50. To by pravděpodobně znamenalo brzký příchod dalšího, mnohem obsáhlejšího pomocného balíčku, který by mohl kráčet ve šlépějích HEROES Actu. Pokud však Senát zůstane republikánský, budeme se muset připravit na další kolo únavných a nekonečných vyjednávání, na jejichž konci pravděpodobně opět bude pouze omezená pomoc pandemií zasaženému americkému lidu.

A to rozhodně nepřeháním, situace ve Spojených státech je velmi vážná. Druhá vlna pandemie je v plném proudu a v průběhu týdne překonal počet úmrtí v souvislosti s covidem-19 hranici 300 tisíc. Současný stimulační balíček pomůže pracujícím rodinám pokrýt jen ty nejnutnější náklady, v některých případech ani ty ne.

A dnešní Americký týden zakončíme zasedáním sboru volitelů. To proběhlo přesně před týdnem, tedy v pondělí 14. prosince, a podle očekávání formálně potvrdilo výhru Joea Bidena v listopadových prezidentských volbách, když mu přiřklo 306 hlasů volitelů, zatímco jeho soupeři, dosluhujícímu prezidentu Donaldu Trumpovi, pouhých 232 hlasů. Pro mnohé republikány to byl pomyslný milník, do kterého ještě byli ochotni prezidenta veřejně podporovat v jeho desítkách soudních žalob napadajících oficiální volební výsledky.

Když ale bylo jasné, že i sbor volitelů prohlásí za vítěze Bidena, přiznali někteří senátní republikáni Trumpovu porážku a Bidenovi pogratulovali. Stavidla otevřel vůdce senátních republikáni Mitch McConnell, který Bidenovu výhru uznal v úterý. Následoval ho například senátor za Jižní Karolínu Lindsey Graham, Trumpův oddaný podporovatel, nebo senátor Mitt Romney z Utahu, nominant republikánské strany ve volbách roku 2012.

Jiní, například již zmiňovaný Josh Hawley z Missouri, se svou gratulací zatím nepřispěchali. Očekává se, že by tak případně mohli učinit až 6. ledna, poté, co Kongres oficiálně vyhlásí výsledky voleb, a dle očekávání potvrdí Trumpovu prohru. Dá se čekat, že se i poté najdou republikáni, kteří Bidenovo vítězství nebudou chtít veřejně uznat. V té chvíli však již budou, alespoň v rámci Kongresu, pravděpodobně v silné menšině.

Jak se k tomu postaví sám odcházející prezident, je však otázkou. V posledním týdnu se v Americe vyrojily spekulace, že Bílý dům opustí, aby v den Bidenovy inaugurace, která je plánovaná na 20. ledna, ohlásil svůj úmysl kandidovat za čtyři roky znovu. Svou prohru Trump dost možná nikdy neuzná, já sám však neočekávám, že bude novému prezidentovi a nové vládě stát aktivně v cestě. Tedy, alespoň prozatím. Dá se tak vcelku sebevědomě říci, že americká demokracie tyto turbulentní volby přežije.

To je z dnešního Amerického týdne všechno! Budu se na vás těšit zase přístí pondělí, kdy se bude jednat o poslední vydání vaší oblíbené rubriky o americké politice v turbulentním roce 2020. Za tímto divokým rokem se společně ohlédneme a také si řekneme něco o Bidenově chystané inauguraci, takže se rozhodně máte na co těšit.