Studentsk� listy
Gmail Instagram Facebook Twitter

11.01.2021 20:26

Americký týden: Po útoku na Kapitol bude Trump jako první v historii čelit už druhému impeachmentu

Každý, kdo snad posledních sedm dní nestrávil v kómatu, musí vědět, jak divoký byl uplynulý americký týden. Vše začalo doplňovacími senátními volbami, ve kterých se Demokratická strana radovala ze zisku obou křesel. Nesmírně důležité volební klání bylo ale záhy zastíněno bezprecedentním útokem Trumpových příznivců na svatyni americké demokracie, budovu Kongresu známou jako Kapitol. Jaké budou mít tyto nepokoje následky? A hrozí prezidentovi v jeho posledních dnech v úřadu druhá ústavní žaloba? To vše, a ještě malinko víc, se dozvíte v dnešním Americkém týdnu!

Když jsem minulé pondělí v očekávání vypjatých senátních voleb v Georgii předpovídal Americe velmi neklidný týden, ani ve snu mě nenapadlo, jak daleko to vše zajde. Přestože se vědělo, že den po již zmiňovaných volbách bude ve Washingtonu proti zasedání Kongresu, kde se mělo oficiálně potvrdit volebního vítězství Joea Bidena, pořádat masová demonstrace, málokdo očekával, že v televizi uvidíme takové záběry, jaké nám v úterý večer nabídla zpravodajská média.

Ale začněme hezky od začátku. Klíčové senátní doplňovací volby, které měly rozhodnout poměr sil v horní komoře Kongresu na další dva roky, byly od začátku kampaně nebývale vyhrocené. Poté, co v listopadových volbách oba republikánští senátoři David Perdue a Kelly Loeffler dosáhli kombinovaně lepších výsledků než jejich demokratičtí protikandidáti a zároveň v množství hlasů předstihli i prezidenta Trumpa, který v Georgii Bidenovi těsně podlehl, je většina politických komentátorů pasovala do pozice favoritů tzv. doplňovacích voleb, anglicky jednoduše run-off. Ty se podle tamního zákona pořádají v případě, že v prvním kole žádný kandidát nepřesáhne podporu 50 % odevzdaných hlasů.

To se nestalo ani v případě Perduea, proti němuž vyrazil bývalý investigativní novinář Jon Ossoff, ani v případě Loeffler, proti které stál mimo stranického kolegy Collinse hlavně demokrat Raphael Warnock. Po vyhlášení výsledků ostatních senátních soubojů však bylo jasné, že run-offs, které byly v Georgii stanovené na 5. ledna, rozhodnou o tom, kdo bude kontrolovat americký Senát.

Zprvu favorizovaný republikánský tandem začal v polovině prosince pokulhávat. Ke dnu ho s sebou táhl prezident Trump, který ani po zasedání sboru volitelů svou prohru neuznal. V Georgii už před volbami nepopulární prezident tak upadl v ještě větší nelibost tamních nerozhodnutých voličů, kteří začali inklinovat k oběma demokratickým kandidátům. I díky tomu se nakonec po dlouhém dramatu podařilo demokratům zdánlivě nemožné – vyhráli obě senátorská křesla v dříve jasně republikánské Georgii. Jak Raphael Warnock, tak Jon Ossoff současné senátory velmi těsně porazili a po certifikaci výsledků složí slavnostní přísahu.

Jedná se o historický moment. Warnock, reverend kostela, ve kterém v 50. a 60. letech kázal Martin Luther King Jr., se stal prvním Afroameričanem, který bude Georgii v Senátu reprezentovat. Jon Ossoff se po složení slavnostní přísahy stane nejmladším současným členem horní komory Kongresu a také prvním židovským senátorem za stát Georgie.

Ačkoli v tento scénář demokraté doufali, mnozí političtí komentátoři i demokraté sami byli ohledně pravděpodobnosti výhry obou svých kandidátů trochu skeptičtí. Větší šance ale přeci jen dávali Warnockovi, který by byl do Senátu zvolen pouze na dva roky, aby dokončil období započaté republikáném Johnnym Isaksonem, který minulý rok ze zdravotních důvodů rezignoval. Výhra Jona Ossoffa byla podle mnohých vysoce nepravděpodobná až téměř vyloučená, a to zejména kvůli oblíbenosti jeho oponenta.

Proti Ossoffovi mluvil ale také fakt, že kdyby byl zvolen, sloužil by v Senátu celých šest let. Někteří se domnívali, že to odradí mnohé voliče, kteří volili v listopadu proti Trumpovi, ale stále se považují za umírněné republikány. To se pravděpodobně také stalo – ve výsledku dostal Ossoff zhruba o procento méně hlasů než Warnock. Ani to mu ale nakonec v cestě za těsným vítězstvím nestálo.

Hlavním faktorem triumfu obou demokratů byla nepochybně na doplňovací volby velmi vysoká volební účast. Ta byla nejvyšší zejména v okrscích, ve kterých demokraté velkolepě dominují, obrovským faktorem v jejich dvojité výhře byla ale rozhodně i volební účast afroamerické komunity. Ta je považována za nejvěrnější voličské jádro Demokratické strany, a pokud chtěli demokraté v Georgii vůbec pomýšlet na vítězství, museli k volebním urnám Afroameričany přivést, a to v obrovských číslech. A ačkoli se to zprvu zdálo nedosažitelné, stalo se to. Za historickou výhru Demokratické strany jsou tak z velké části zodpovědní právě černošští voliči, ale také organizátoři.

Za zmínku rozhodně stojí alespoň jedna z těch nejhlasitějších – Stacey Abrams. Celonárodní pozornosti jí bylo dostáno již v roce 2018, kdy se rozhodla kandidovat na na pozici guvernéra své rodné Georgie. V demokratických primárkách uspěla, v hlavních volbách proti ní stál republikánský politik a tehdejší státní tajemník Brian Kemp. Souboj, který byl původně považován za jasně k republikánské straně tíhnoucí, se náhle začal vyostřovat. Výhra Abrams by byla historická, jelikož by se tím stala vůbec první černoškou na pozici guvernérky v historii celých Spojených států. Nakonec se však z velmi těsného vítězství radoval Kemp.

Ještě před volbami přitom mnohé občanskoprávní organizace upozorňovaly na systematické potlačování volebního práva některých, zejména minoritních voličů. Demokratům dále vadilo, že Kemp během své guvernérské kampaně nadála zastával pozici státního tajemníka, jehož hlavní náplní je např. právě pořádání a dohled na volbami ve státě – podle Abrams a její kampaně, ale také několika dalších organizací zabývajících se volebním právem, se v tu chvíli nacházel ve střetu zájmů.

Stacey Abrams s Nancy Pelosi na fotografii z roku 2018. zdroj: Wikipedia

Navzdory připomínkám od mnoha organizací, které na nesrovnalosti poukazovaly, byly nakonec výsledky certifikovány a Kemp byl guvernérem zvolen. Abrams však trvala na tom, že se jako státní tajemník dopustil organizovaného porušování volebního práva. V reakci na to založila organizaci Fair Fight Action, která si dala za cíl ve velkém registrovat příslušníky afroamerické komunity k volbám. A její snaha přinesla ovoce v podobě senátních výher Demokratické strany.

Výsledky letošních doplňovacích senátních voleb v Georgii ale znamenají mnohem víc, než „jen“ demokratickou senátní většinu. Z Georgie se stal pro demokraty skutečně kompetitivní stát, který se může s naprostým klidem v duši zařadit na seznam tzv. swing states, což jsou státy, které jasně neinklinují ani k republikánů, ani k demokratům. To bylo ještě před několika měsíci naprosto nemyslitelné – připomeňme si, že Biden zde zvítězil jako první demokratický prezidentský kandidát po dlouhých 28 letech, a to rozdílem pouhých 12 tisíc hlasů.

Za dva roky, během voleb do celé Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu, se tak rozhodně vyplatí Georgii ostře sledovat. O znovuzvolení se zde totiž bude ucházet již zmiňovaný nově zvolený senátor Raphael Warnock. Další čtyři roky v guvernérském křesle si bude chtít vybojovat nejspíš i Brian Kemp – jeho situace bude však s ohledem na letošní volební výsledky v Georgii složitá. Když zohledníme i fakt, že proti němu pravděpodobně znovu vyrazí letošními výsledky naopak povzbuzená Stacey Abrams, musí být všem jasné, že ho nečeká procházka růžovým sadem.

Ale zpět do současnosti. Georgie byla pro republikány ztělesněnou noční můrou. Tamní výsledky tak musely ještě upevnit pocit zloby a nenávisti, který s sebou 6. ledna odpoledne přinesl před budovu Kapitolu ve Washingtonu D.C. rozpolcený dav. Nabuzeni prezidentovými slovy udělali něco, co moderní historie Spojených států nepamatuje.

Záběry, které vzápětí obletěly celý svět, snad netřeba komentovat. Poničené kanceláře kongresmanů, rozmlácená okna Kapitolu, busty potřísněné kapkami krve a pět mrtvých. To vše v přímé reakci na Trumpovy výzvy k akci. Události, které připomínají spíše domácí terorismus, poté vedly ke smazání prezidentových účtů na většině sociálních sítí a spustily debaty o možném odstranění prezidenta z úřadu ještě před vypršením mandátu 20. ledna.

A to se v základě může stát dvěma způsoby. Buďto aktivací 25. dodatku americké Ústavy, který říká, že pokud viceprezident shledá prezidenta neschopným nadále vykonávat svůj úřad, může ho při souhlasu většiny prezidentova kabinetu tohoto úřadu zbavit. Jak je však z jeho znění patrné, byl by k tomu zapotřebí souhlas viceprezidenta Mikea Pence, Trumpova věrného podporovatele, který si však jeho fanoušky v poslední době znepřátelil úmyslem prohlásit během zasedání Kongresu za vítěze voleb Joea Bidena.

Ačkoli byl Pence Trumpem vyvolaným útokem na Kapitol přímo ohrožen, uvedl v následujících dnech, že o aktivaci 25. dodatku neuvažuje. To vyburcovalo většinu demokratických zákonodárců k rozjetí procesu ústavní žaloby, tzv. impeachmentu, na jehož konci může být až sesazení Trumpa z pozice prezidenta. Pro tento postup se vyjádřila například i mluvčí Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi nebo vůdce senátních demokratů a budoucí vůdce senátní většiny Chuck Schumer. Zdá se, že jestli se na něčem dokáže rozhádaná Demokratická strana shodnout, je to nutnost zbavit Trumpa úřadu. Že vám to je povědomé?

To je dost možné. Trump už totiž jednou procesem impeachmentu prošel, a sice kvůli tzv. ukrajinské kauze, ve které měl podle důkazů podmiňovat vojenskou pomoc Ukrajině vyšetřováním Bidenova syna Huntera. Sněmovna reprezentantů články impeachmentu schválila v prosinci 2019, Trump se tím stal po Andrewu Johnsonovi a Billu Clintonovi teprve třetím prezidentem v americké historii, který byl dolní komorou Kongresu odvolán. V Senátu však minulý únor žaloba neuspěla a prezident byl tak zproštěn viny. Jediným republikánem, který hlasoval pro Trumpovo obvinění, byl Mitt Romney z Utahu.

Teď by se mohlo něco podobného stát znovu. S tím rozdílem, že tentokrát se pro impeachment přímo či nepřímo vyslovilo už několik republikánských kongresmanů a senátorů. Jako první se mezi senátory ozvala Lisa Murkowski z Aljašky, podle které by měl prezident za své skutky rezignovat, později se k ní přidali senátoři Pat Toomey a Ben Sasse. Dalšími republikány, kteří by mohli hlasovat pro impeachment, jsou již zmiňovaný Mitt Romney nebo Susan Collins.

Ze zcela pragmatického hlediska je však nepravděpodobné, že by Senát, který potřebuje pro usvědčení hlavy státu dvě třetiny hlasů, prezidenta zbavil úřadu. V současnosti je v Senátu 51 republikánů a 48 demokratů – ano, dvě čísla, která dohromady rozhodně nedávají celkový počet senátorů, přesné jedno sto. Senátních republikánů bylo před volbami v Georgii 52, mandát Davida Perduea však na začátku ledna ještě před jejich konáním vypršel. Kelly Loeffler ale pokračuje v mandátu již zmíněného Johnnyho Isaksona, jehož volební období skončí až v lednu 2023. Proto zůstane Loeffler senátorkou až do chvíle, kdy Warnock složí slavností přísahu.

A to se stane až po oficiální certifikaci výsledků v Georgii, které chce státní tajemník Brad Raffensperger provést ke dni Bidenovy inaugurace. To může snahy demokratů o impeachment v horní komoře Kongresu zkomplikovat, protože ony dva hlasy, které jim v podobě Warnocka a Ossoffa dle volebních výsledků náleží, jim připadnou až po odchodu Trumpa z úřadu.

Je ale také možné, že zatím stále vůdce senátní většiny Mitch McConnell nebude s procesem impeachmentu příliš spěchat, a že o něm senátoři budou hlasovat až po vypršení Trumpova prezidentského období, tedy po 20. lednu. To by demokratům sice přihrálo dva hlasy navíc, zároveň by je to však mohlo stát momentum, které v současnosti vzniká napříč americkou politickou scénou. Zároveň by to Trumpa z logiky věci nepřipravilo o prezidentský úřad, dle Ústavy by mu to však znemožnilo v budoucnu kandidovat na jakýkoli politický úřad, a přišel by i o další benefity, které vysloužilým prezidentům běžně náleží. Nehledě na to, že by se stal jediným prezidentem v historii, jehož impeachment by schválen v obou komorách Kongresu Spojených států.

Nancy Pelosi dnes oznámila, že Sněmovna reprezentantů nejdříve pošle podnět viceprezidentu Pencovi, ve kterém ho vyzve k aplikaci již zmíněného 25. dodatku. Pokud tak Pence neučiní, je Sněmovna připravena již v úterý, tedy zítra, hlasovat o článku impeachmentu.

Ten před několika desítkami minut sněmovní demokraté oficiálně představili. V jediném článku impeachmentu zmiňují prezidentovy opakované, neopodstatněné a lživé výroky o údajných zmanipulovaných a neférových volbách, jeho proslov, který způsobil útok jeho skalních fanoušků na budovu Kapitolu a také jeho telefonát se státním tajemníkem státu Georgie Raffenspergerem, ve kterém jej nabádal ke zmanipulování tamních, pro něj nepříznivých volebních výsledků (o této kauze jsme vás informovali v minulém vydání Amerického týdne).

Pokud skutečně dojde k hlasování a demokratická většina ústavní žalobu podpoří, stane se Donald Trump jediným americkým prezidentem, jehož ústavní žaloba byla v dolní komoře Kongresu schválena hned dvakrát. Ať už to dopadne tak či jinak, nepříliš lichotivému prvenství se Trumpa ale nevyhne.

Odcházejícího prezidenta během posledních devíti dnů v úřadu čeká pravděpodobně jedno z nejvyhrocenějších období jeho vládnutí v Bílém domě. A i když je pravděpodobnost, že bude mandátu zbaven ještě před svým plánovaným odchodem, momentálně vcelku mizivá, jde čistě z mého pohledu v situaci, kdy má Trump na rukou krev pěti mrtvých, o zcela nutný krok.

To je z dnešního Amerického týdne všechno! Budu se na vás těšit zase příští pondělí, témat na rozebrání bude jistě opět přehršel. V průběhu týdne však očekávejte článek ohledně vývoje případného Trumpova druhého impeachmentu, který pro vás budu bedlivě sledovat.

Snažíme se přinášet ověřené a srozumitelné články, ale jsme taky jenom lidé a chybujeme. Je pro nás důležité o chybách a nedostatcích vědět, abychom je mohli napravit a minimalizovat jejich výskyt. Proto jsme vděční za veškerou zpětnou vazbu, dotazy, náměty a připomínky, které nám můžete posílat na info@slisty.cz.

Komentáře