Podle ruského ministerstva školství a vědy pokračuje ve studiu v Rusku více než 850 studentů, kteří byli po válce vyloučeni ze zahraničních univerzit. Státní propaganda aktivně využívá příběhy o údajně „diskriminovaných” studentech, aby na nich ukázala, jak je Evropa vůči Rusům nespravedlivá.

DOXA zjišťovala, co se skutečně po 24. únoru na evropských univerzitách děje, a hovořila s tamními studenty z Ruska o tom, jak válka změnila jejich životy.

„Pokud akademici podporují demokracii, co můžeme udělat, abychom zabránili jejímu úpadku? Jaká bude naše strategie proti těm, kdo chtějí zabít demokracii?” – ptá se řečniky William Turney, autor knihy Higher Education for Democracy: the role of the university in civil society (Vysokoškolské vzdělání pro demokracii: role univerzity v občanské společnosti). V článku zveřejněném osmý den ruské invaze na Ukrajinu navrhuje plán o pěti krocích:

• Uznat úlohu univerzity při podpoře demokracie. Vzdělávejte studenty nejen pro jejich úspěch na trhu práce, ale také pro zapojení do demokratických procesů.
• Podporovat šíření znalostí z důvěryhodných zdrojů a bojovat proti dezinformacím. Například výklad ukrajinských a ruských dějin, který prosazuje Vladimir Putin, si zaslouží důrazné akademické vyvrácení.
• Univerzita by měla být místem pro diskusi vedoucí k činům. Nestačí, aby se vyjadřovali jednotliví odborníci: univerzity musí být součástí demokracie, nikoli jejími přihlížejícími.
• Aktivně se zapojte do boje za demokracii ve světě: Nemáme co říct, když jsou univerzity [v jiných zemích] zavírány, bombardovány a studenti a učitelé vězněni?
• Zapojte se. Akademici by se měli účastnit [politického procesu] nebo zakládat organizace na ochranu a podporu demokracie.

Čtvrtý bod strategie se stal obzvláště důležitým po 24. únoru. Evropské univerzity aktivně podporují Ukrajinu, a tím i demokracii, ale konkrétní způsoby podpory se staly předmětem diskusí.

První reakcí evropských akademiků bylo odsouzení ruské agrese a přerušení vztahů s ruskými institucemi. 25. února německé ministerstvo školství a výzkumu oznámilo, že „všechny současné a plánované projekty s Ruskem budou zmrazeny a kriticky přezkoumány”. Německý europoslanec Christian Echler vyzval Evropskou komisi a Radu Evropy, aby rovněž přerušily vztahy s Ruskem na poli výzkumu. Čtvrtého března Evropská unie oznámila pozastavení plateb na programy podpory vzdělávání ruským institucím, definitivní zákaz účasti ruských univerzit v programech Horizon Europe a Erasmus+ byl uvalen až 8. dubna.

Jak válka postupovala, stále více evropských univerzit přestalo spolupracovat se svými ruskými protějšky: rektor Petrohradské polytechnické univerzity řekl University World News o přerušení vztahů s univerzitami v Hannoveru a Berlíně, zatímco zástupce Herzenovy univerzity v Petrohradě hovořil v rozhovoru pro Kommersant o přerušení spolupráce s kolegy z Krakova, Freiburgu a mezinárodního konsorcia Univerzity Arktida.

„Dobře míněná reakce v prvních dnech tohoto konfliktu by mohla ohrozit základy mezinárodní spolupráce a v konečném důsledku poškodit jednotlivce a instituce, které mají jen malou kontrolu nad tvorbou veřejné politiky.”

Ne všichni však radikální přerušení vztahů podporovali. Článek Pune Eftehariové, doktorandky na univerzitě v Groningenu, zveřejněný na webových stránkách UWN 9. dubna bojkot kritizuje: „Dobře míněná reakce v prvních dnech tohoto konfliktu by mohla ohrozit základy mezinárodní spolupráce a v konečném důsledku poškodit jednotlivce a instituce, které mají jen malou kontrolu nad tvorbou veřejné politiky.” Místo bojkotu navrhuje Eftekhariová „přesunout diskusi k vyjasnění účelu přerušení vztahů a podmínek, za kterých obnovíme spolupráci s našimi ruskými protějšky”.

Proti přerušení vazeb se postavil i rektor Harvardovy univerzity Lawrence Bacow ve svém vystoupení na Imperial College v Londýně: „Vazby mezi akademiky je důležité udržovat zejména v době globálního napětí, jako je konfrontace s Ruskem kvůli válce na Ukrajině, a národnost akademiků by neměla být zaměňována s kroky jejich vlád.” Podobně se vyjádřil i oxfordský profesor a výzkumník v oblasti vysokoškolského vzdělávání Simon Marginson: „Všichni ruští akademici, které znám, jsou proti válce. Vnitřní situace v Rusku se bude zhoršovat a oni budou potřebovat solidaritu, takže má smysl udržovat kontakty.“

Podpora ukrajinských studentů: stipendia, zjednodušený zápis a bezplatné ubytování

Hlavní reakcí na válku na Ukrajině bylo poskytnutí přímé pomoci ukrajinským studentům, a to jak těm, kteří již studují v Evropě, tak těm, kteří byli nuceni opustit zemi po 24. únoru.

Sdružení evropských akademiků University of New Europe zveřejnilo 160stránkový dokument, v němž shrnuje programy pomoci univerzit lidem v ohrožení. Většina programů je zaměřena na podporu Ukrajinců, především skrze stipendia a usnadnění zápisu.

Francouzská vláda vyčlenila 300 000 eur na pomoc ukrajinským studentům umění: peníze budou použity na výzkum, umělecké projekty a výstavy. Itálie vyčlenila 500 000 eur na pomoc ukrajinským studentům, kteří již v zemi studují, a těm, kteří přicházejí z válečné zóny.

Německá akademická výměnná služba DAAD očekává, že na německých univerzitách bude studovat asi sto tisíc Ukrajinek, které uprchly před válkou. Od začátku června otevřela německá vláda přístup ke stipendiu BAföG pro studenty z rodin s nízkými příjmy a studenty, kteří se odborně vzdělávají. Dříve dostávali stipendium především lidé s německým občanstvím.

Neméně důležité je zajištění míst na studentských kolejích poskytovaných univerzitami. Ubytování pro uprchlíky poskytla například Univerzita v Lodži v Polsku a Univerzita Komenského v Bratislavě.

Webové stránky euneighbourseast.eu zveřejňují příběhy studentek prchajících před válkou. „Během prvních dvou týdnů ruské invaze na Ukrajinu jsem v Charkově myslela jen na to, jak přežít,” říká Vitalina Ševčenková, studentka Charkovské národní univerzity, která nyní studuje na univerzitě v Leónu ve Španělsku. – „Když se nám podařilo opustit město, strávili jsme pět dní na cestě a každou noc jsme přespávali u jednoho z mých přátel. Poté jsme strávili týden na západní Ukrajině, kde jsem začala přemýšlet o své budoucnosti a uvědomila si, že jednou z mých priorit je pokračovat ve studiu.”

Vitalina poslala e-maily několika univerzitám v Kastílii a Leónu, které uváděly, že jsou ochotny přijmout Ukrajince. Univerzita v Leonu přijala Vitalinu na obor mezinárodní ekonomie, který studovala také v Charkově. Kromě toho univerzita poskytuje ukrajinským studentům ubytování a měsíční příspěvek v rozmezí 250 až 500 eur.

Russia Today hovoří o vyhoštění ruských studentů kvůli válce. Je to pravda?

„Ministerstvo přijímá bezprecedentní opatření na ochranu práv ruských studentů, kteří jsou kvůli situaci na Ukrajině vyhoštěni z univerzit ve Francii, České republice, Belgii a dalších evropských zemích. Dohodli jsme se, že tuto důležitou práci budeme vykonávat společně,“ napsala 28. února na Instagramu ruská zmocněnkyně pro lidská práva Taťjana Moskalkovová (příspěvek již není k dispozici).

Příspěvek pak šířila státní média, aniž by tvrzení v něm potvrdila či ověřila. Koncem dubna Russia Today odvysílala reportáž o bývalé karlovarské studentce Lise, které její profesoři údajně řekli, že „na jejich univerzitě není místo pro Rusy”. Reportáž tvrdí, že „po zahájení vojenské operace na Ukrajině začali být ruští studenti vylučováni ze zahraničních univerzit” a Lisa byla jednou z nich.

Novináři z webu iRozhlas.cz zjistili celé jméno studentky a v databázi Univerzity Karlovy našli informaci o jejím vyloučení. Zapsala se na studium demografie a ekonomie, ale na univerzitu nikdy nenastoupila. Proto byla na konci prvního semestru po ověření výsledků vyloučena. Stalo se tak 15. února, devět dní před ruskou invazí na Ukrajinu.

Ruští a běloruští studenti technických oborů na českých vysokých školách se ocitli ve zvláštní situaci. Místní ministerstvo školství si sankce EU vůči Rusku vykládá přísněji než jeho kolegové v jiných zemích.

Na únorové prohlášení Moskalkové reagovala také Evropa, a to četnými popřeními, která byla zveřejněna jménem Asociace evropských univerzit, sdružení rektorů univerzit ve Francii, Katolické univerzity v Lovani v Belgii, Univerzity ve Vilniusu a dalších institucí.

Některé instituce navíc otevřeně podporují ruské studenty, z nichž někteří se kvůli evropským sankcím vůči Rusku ocitli v obtížné finanční situaci. Ženevská hudební konzervatoř například vypsala zvláštní stipendium pro ukrajinské a ruské studenty. Západočeská univerzita v Plzni vyplácela ukrajinským a ruským studentům každý měsíc až do konce akademického roku stipendium ve výši deseti tisíc korun (asi 24 tisíc rublů) na pokrytí nákladů spojených se studiem (kolej, doprava apod.).

Podpora ruských a ukrajinských studentů byla často sdružována v rámci společného solidárního programu: například Západočeská univerzita otevřela účet pro charitativní příspěvky na podporu studentů, z něhož šly peníze jak Rusům, tak Ukrajincům. Tato praxe však byla kritizována. Profesorka Národní kyjevsko-mohyljanské akademie Olena Rybijová napsala článek pro Vox Ukraine, v němž vyzvala k oddělení programů pomoci Rusům od podpory Ukrajinců: „Současný přístup ke ztotožňování Rusů a Ukrajinců je jednak necitlivý, jednak ukazuje na zásadní nepochopení ruské války na Ukrajině.“

„Je to absurdita, nikoli diskriminace.”

Ruští a běloruští studenti technických oborů na českých vysokých školách se ocitli ve zvláštní situaci. Místní ministerstvo školství si sankce EU vůči Rusku vykládá přísněji než jeho kolegové v jiných zemích. S odkazem na nařízení Rady EU zakazující poskytování technické pomoci fyzickým a právnickým osobám a organizacím ze zemí, na které se vztahují dílčí sankce, ministerstvo doporučilo, aby vysoké školy neposkytovaly studentům z Ruska a Běloruska vzdělání v „oborech kritické infrastruktury“.

Seznam těchto oborů sestavený Finančním analytickým úřadem zahrnuje energetiku, jadernou chemii, nanotechnologie, stavebnictví, strojírenství a další. Univerzity by měly samostatně rozhodnout, jak velké bezpečnostní riziko představuje studium ruských a běloruských studentů v těchto oborech.

Výše uvedený seznam má pouze doporučující charakter, takže uplatnění sankcí závisí na rozhodnutí vedení univerzity. Například České vysoké učení technické (ČVUT) „se snaží najít způsob, jak splnit podmínky sankcí proti Rusku a zároveň umožnit ruským studentům pokračovat ve studiu,” uvedla v komentáři pro DW vedoucí vedení univerzity Lucie Orgoníková.

Česká agrární univerzita se naopak doporučením ministerstva řídí příliš striktně: ruským a běloruským uchazečům o agrobiologii, kteří již zaplatili za přihlášky a úspěšně složili přijímací zkoušky, bylo pokračování ve studiu odepřeno. Navíc, jak píše bloger Anton Weichel v otevřeném dopise vedení univerzity, „žádný z programů Agrobiologické fakulty nepatří mezi kritické obory”. Odvolává se také na českého ministra školství, který říká, že doktorské programy nejsou ve většině případů nebezpečné.

Pro ty, kteří nechtějí zanechat studia nebo přestoupit na jiný obor, nabízejí české vysoké školy jiný způsob, jak se s problémem vypořádat – otevřeně se distancovat od ruské války proti Ukrajině. ČVUT navrhuje zaslat na rektorát dopis odsuzující ruskou invazi spolu s vyplněným formulářem žádosti o pokračování ve studiu. Ruskojazyčné televizní kanály, které se zabývají životem v České republice, v dopise radí, jak se zapojit do pomoci Ukrajině.

Na jaře uspořádaly ruští a běloruští studenti v několika českých městech demonstrace, aby ukázali, že nejsou pro zemi hrozbou. „I nyní je povědomí o této situaci velmi nízké, o problému se téměř nepíše. Chtěli jsme upoutat pozornost veřejnosti, protože se tato nařízení snažili prosadit v tichosti,„ řekl DOXE student IT v Brně, který se demonstrace zúčastnil. – „Tato omezení bych označil za absurdní, nikoliv za diskriminaci. Vzhledem k tomu, že na internetu lze nalézt téměř jakoukoli informaci, je hloupé schovávat se za otázky bezpečnosti.”

Někteří studenti čelili individuálním sankcím ze strany profesorů. Profesor Martin Dlouhý z Vysoké školy ekonomické v Praze 24. února emotivně reagoval na vypuknutí aktivních bojů. Na své stránce na Facebooku napsal, že nebude ruské studenty vyučovat. Později příspěvek smazal a univerzita uvedla, že mezi profesorovými studenty není nikdo s ruským občanstvím.

Meduza píše o jiném případu: studentka biologie na Ostravské univerzitě v České republice popisuje, jak si stěžovala svému profesorovi, že nemůže přijít na hodinu „kvůli politické situaci”. Přednášející Marek Eliáš jí v reakci na to poradil, aby nejprve „svrhla” Putina.

Mimo Českou republiku zavedla sankce vůči Rusům a Bělorusům také estonská univerzita v Tartu, která odmítla přijímat přihlášky uchazečů z těchto dvou zemí.

Jak válka ovlivnila život studentů?

„Když válka začala, všichni byli v šoku. Často jsme se zajímali, zda jsou všichni naživu a v pořádku, a snažili jsme se jim být oporou. Někteří Ukrajinci nás dokonce přišli podpořit na demonstrace. Říkat ‚válka nás jen více spojila‘ by bylo hloupé a patetické, ale rozhodně nás nerozdělila,” říká ruská studentka z Brna.

Podle ní mnoho rusky mluvících studentů dobrovolně pracovalo v uprchlických centrech v Praze a Brně, kde sbírali humanitární pomoc a přispívali ukrajinským ozbrojeným silám.

Maria [jméno změněno], studentka filozofie na francouzské Sorbonně, jejíž příbuzní jsou na Ukrajině i v Rusku, také mluví o pocitu solidarity kolem společného problému: „Když se zapojíte do protiválečného hnutí, všichni kolem vás jsou přirozeně solidární. Maria se účastnila studentských protestů během francouzských prezidentských voleb. Podle ní bylo jedním z požadavků studentů, aby Ukrajinci měli právo na studium na francouzských univerzitách.

„Zpočátku bylo těžké vůbec myslet na nějaký univerzitní život,” říká Polina, ukrajinská studentka na české univerzitě. – „Učitelé mi hned řekli, že můžu chodit na hodiny a plnit úkoly, jak jen to jde.”

Zároveň Polina pocítila změnu v postojích ruskojazyčné komunity ve městě, kde studuje. „Někteří studenti s ruským občanstvím se bohužel neprojevili zrovna nejpříjemněji. Slyšel jsem nespokojenost s tím, že Ukrajinci mohou nastoupit na univerzitu za zjednodušených podmínek. Nechci se bavit s lidmi, kteří vidí situaci tímto způsobem. Existují důležitější problémy než někomu něco vysvětlovat. Jediné, co si nyní každý Ukrajinec přeje, je, aby válka skončila a naše nádherná země byla ponechána na pokoji.”

Text původně vyšel v ruštině na webu studentského média DOXA. V českém překladu jej zveřejňujeme se souhlasem redakce.