Jedním z hlavních úspěchů letošních voleb je podle komentátorů i představitelů vznikající pravicové vlády vypadnutí KSČM z parlamentu. To je vnímáno jako historické zadostiučinění po 32 letech od sametové revoluce, jak to vyjadřovala kampaň „Už nebudou“. Poprvé jsme tak oslavili 17. listopad bez nich, ale je skutečně tato událost hodná oslavy? Opravdu je naše demokracie po vypadnutí komunistů nyní silnější a bez hrozeb jejího nahrazení nedemokratickou formou vlády?
Trefně na tuto pomyslnou otázku odpovídá následující citát publicisty Ludvíka Vaculíka: „Se zánikem komunismu se znovu objevily příčiny jeho vzniku, totiž bezuzdný kapitalismus se zase trhá z řetězu“. Největší nebezpečí českého antikomunismu vychází z toho, že přehlíží fakt, že komunismus, stejně jako fašismus jsou důsledky běžného fungování tržní ekonomiky, jak to dokazuje ve svém slavném díle Velká transformace Karl Polanyi. Lidé se komunisty a fašisty nestávali z rozmaru nebo nudy, ale snažili se tak vyřešit problémy vzniklé fungování trhu bez přívlastků, po němž volal při obnově českého kapitalismu Václav Klaus.
Můžeme se opájet technickým pokrokem, který nám náš ekonomický systém poskytl, ale neměli bychom kvůli tomu zapomínat, jaká nebezpečí se schovává v jeho stínu. Tržní kapitalismus sice vedl k bezprecedentnímu růstu výroby, ale neumí její výsledky spravedlivě rozdělovat, poskytovat lidem jistoty a ve světle současné klimatické krize naprosto selhává při nastolování rovnováhy mezi lidskou ekonomikou a kapacitami planety. Naopak je mu vlastní tendence koncentrace čím dál tím většího bohatství do čím dál tím méně rukou.
Demokracie také sociální a ekonomická
Přesně to je proces, který u nás v posledních letech graduje. Příjmové a majetkové nerovnosti u nás neustále rostou takovým způsobem, že jsme v této kategorii smutnými přeborníky v celé střední Evropě. Naše 1 procento nejbohatších obyvatel je vzhledem k majetku zbytku populace jedno z nejbohatších v celé Evropě a vlastní více než spodních 90 procent populace. Jinak řečeno, na ekonomické spolupráci nás všech vydělává nejvíce opravdu malá skupina lidí.
To však není pouze ekonomický, ale hlavně politický problém z hlediska demokracie. Svobodná politická soutěž coby soutěž politických stran a hnutí, na niž demokracie stojí a padá, nemůže být skutečně svobodná, když se jednotlivé skupiny obyvatel tak zásadně liší svým jměním a možností prosazovat své zájmy.
Podpořte unikátní projekt největšího českého studentského média. Vaše finanční dary v libovolné výši prosím posílejte na účet 2401503935/2010 a informujte nás o nich na e-mailu info@slisty.cz. Více informací naleznete zde.
Nejbohatší transformují své peníze na politický vliv prostřednictvím politických darů, financování kampaní a nejnověji v našem prostředí skupováním médií. Tuzemský proces oligarchizace médií, kdy pouze čtyři podnikatelé vlastní média mající dohromady 70 procent mediálního dosahu, je skutečně šokující. Nejde přitom pouze o to, o čem a jak tyto média píší, ale také o čem nepíší. Andrej Babiš je pouze viditelná špička ledovce, ale temné nitky oligarchie prostupují čím dál tím více do nitra naší společnosti.
Podmínky pro úspěch populistických mesiášů
Dokud nebude demokracie nejen politická, ale také sociální a ekonomická, jak o ni mluvil Tomáš Garrigue Masaryk, zajištující sdílení vytvořeného bohatství a jistoty, budou neustále existovat podmínky příchodu nové diktatury. Žádné definitivní vítězství demokracie nad totalitou jsme tento rok nezažili. Naopak může ustavující se pravicová vláda, svou politikou osvobozující neviditelnou ruku trhu z regulace omezující její destabilizující jednání, přivodit dosavadním pořádkům konec.
Vyhrůžky Petra Fialy o neexistenci důchodů u mladších generacích či potřebě daleko více spoléhat se více na sebe, ačkoli naší dobu definuje čím dál tím větší růst vzájemné závislosti lidí, je přesně tímto nebezpečím. Realizace takové politiky vytváří podmínky pro úspěch populistických mesiášů slibující před volbami nebesa a po získání politické moci omezování lidských práv a svobod. Jeden takový o sobě zřejmě nechal vědět během ankety Zlatý slavík.
Autor je předseda Mladých sociálních demokratů a spolupracovník redakce.
