Starostové a nezávislí za sebou mají více než desetiletou historii v dolní komoře parlamentu, kam byli poprvé zvoleni v roce 2010 na kandidátce TOP 09 s podporou Starostů. Této spolupráci zůstal STAN věrný i v roce 2013, vyvázal se s ní před volbami 2017, ve kterých plánoval kandidovat v koalici s lidovci. Nakonec kandidovali Starostové samostatně a z regionálního hnutí vyrostli v plnohodnotného člena parlamentu, kde se šesti poslanci pracovali a prosazovali čtyři roky ve sněmovně svůj program. Přesto loni utvořili koalici s Pirátskou stranou a jako protiváha koalici SPOLU na spektru demokratických stran vstoupili do volebního klání. Bude hnutí od nynějška solitér, nebo si to nemůže dovolit?
Hořkosladká cesta k úspěchu
Starosty jsem více poznal v roce 2016, kdy jsem se jako prvovolič rozhodoval, koho pošlu reprezentovat zájmy voličů do krajského zastupitelstva. Vnímal jsem je jako lidi, kteří mají zkušenost z obcí a měst, kde už něco dokázali, jako lidi se zdravým rozumem a smyslem pro službu ostatním. Toto vnímání u mě přetrvává dále. Přenos zkušeností z komunální a regionální politiky výše, pravidlo, že podaná ruka starosty platí, inovace a odvaha převzít odpovědnost, to byl obsah kampaně v roce 2017, té kampaně, která zajistila překročení pětiprocentní hranice pro samostatný vstup hnutí do poslaneckých lavic.
Byl to tehdy malý zázrak. Myslel jsem, že to je signál pro start samostatného působení hnutí v celostátní politice, že koalic už bylo dost. Samostatný vstup do sněmovny poskytl komfort, kdy už nebylo třeba voliče uklidňovat, že hlas pro STAN nepropadne. Uvnitř hnutí i v roce 2020 převládal názor podporující samostatnou kandidaturu ve sněmovních volbách. Spolupráce s Piráty byla ve výsledku hořkosladká, hnutí získalo vysoký počet poslanců, ale zároveň se ocitlo v prekérní situaci oproti koaličnímu partnerovi. Nakonec s Piráty a koalicí SPOLU zasedá STAN měsíc ve vládě.
Spolupráce je nezbytná součást politiky, celé společnosti. Často skloňovaným tématem po volbách 2021 bylo, zda má strana kandidovat samostatně, zápasit o voliče a budovat svou identitu, nebo se má spojit, ukázat schopnost spolupráce za cenu programových kompromisů. Strany bývalého Demokratického bloku ukázaly, že umí spolupracovat, spojily se do koalic. Doba tomu přála, bývalý blok stran, dnešní vládní koalice, má mnoho programových průniků, ale hutná témata jsou dána nezávisle na programech – Covid-19, inflace a energetická krize.
Dalo by se říct, že tato tři témata budou minimálně v prvních měsících silným motorem pro širokou pětikoaliční vládní spolupráci. Konsolidace veřejných financí jim bude dýchat na záda. V časech klidnějších se politika vrátí více do souboje svébytných stran a hnutí o voliče, koalice se budou tvořit až po volbách. Dlouhodobá přemíra kompromisů totiž zabíjí velké myšlenky, vede k průměrnosti. V časech velkých výzev je rozumné a odpovědné zahodit rozdíly a vzájemné šarvátky, spojit se a vyvést zemi z bouře se ctí a čistým svědomím.
Starostové budou dále spolupracovat na všech úrovních politiky s jinými stranami a regionálními hnutími, mají to v DNA. Na malé obci není komunální politika takové drama jako před kamerami v jednacím sále sněmovny, otevřenost ke spolupráci je podstatnou esencí dobrého starosty. Lidé se chtějí identifikovat se svými volenými zástupci, politiky, reprezentanty jejich názorů a mají mít tuto možnost, což jim více umožňují samostatné volební strany než koalice. Pokud je hnutí či strana svébytná, zaběhnutá v obcích a krajích a zvlášť s vládní zkušeností, měla by pomýšlet na samostatnou kandidaturu, pokud vážné okolnosti nevyžadují jiný postup.
Autor je předseda Mladých Starostů a nezávislých a nejmladší starosta v Česku.