V západním světě se začíná vyskytovat nový politický trend. Trend, který si říká rovnost. Často jde ovšem o rovnost na úkor přirozenému pořádku nebo v horších případech zvýhodňování převlečené za rovná práva. V České republice se v tomto ohledu momentálně nejvíc diskutuje na témata svateb homosexuálů a homosexuálních adopcí (to je ale na jindy). S návrhem novely o stejnopohlavních sňatcích se v českých zemích rozhořela další společnost rozdělující debata.
Jsou dva základní pohledy, ze kterých se lidé dívají na tuto problematiku. Pohled symbolický a pohled praktický. Pohled symbolický se vztahuje na ten „pocit rovnoprávnosti“ a hlavní argumenty obhájců v této rovině se točí kolem toho, že by snad probíhalo nějaké bezpráví či diskriminace, nenazýváme-li soužití dvou mužů či žen manželstvím. Pohled praktický zase bere v potaz výhody manželství oproti registrovanému partnerství.
První se na věc podívám v symbolické rovině. Tady je odpověď jasná. Žádné bezpráví či diskriminace se nekoná. Sňatek je křesťanský obřad, který vždy označoval vzájemné soužití jedné ženy a jednoho muže s požehnáním Boha. Samotný název dokonce vychází ze staročeského malžen, neboli muž a žena. Označovat tímto termínem cokoliv jiného je zbytečné a tradice-bořící. Jde o podobný princip, měl-li by si přivlastnit královský titul prezident Zeman, protože má de facto stejnou pozici v rámci státu jako britská královna. Je to prostě čirý nesmysl.
Teď rovina praktická. Organizace „Jsme fér“ (což jsou ti lidé, kteří celou tuhle věc tlačí) sepsala rozdíly mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím do takové přehledné tabulky. V zásadě jde o volno na svatbu, společné jmění, vdovecký důchod a dávky. Volno na svatby se váže k symbolické rovině, protože jak už jsem zmiňoval, svatba je náboženský obřad z tradice vyhrazený pro ženu a muže, přičemž volno pro tento obřad je státní podpora tradic. Ty zbylé věci jsou hlavně z důvodu něčeho, co homosexuální pár nikdy provést nemůže už z biologických důvodů. Tj. přivedení na tenhle svět děti. Říká se tomu rodina, a to je záležitost, která si podporu zaslouží. Homosexuální páry tyhle výhody nepotřebují, protože děti mít ani nemůžou.
Už jenom z těhle důvodů si myslím, že svatby homosexuálů by byly zbytečné až škodlivé (Ze symbolického pohledu je to narušování tradic, z praktického by to znamenalo trochu vyšší daně). Pak tu máme ale geopolitický argument. Totiž že naše země je právě v LGBT otázce na hranici mezi Západem a Východem.
» PRO: Jste konzervativci? Tak podporujte manželství pro homosexuály (komentář Šimona Rognera)
Na Východě, hlavně v Rusku, je homosexualita pronásledována a diskriminována. Na Západě je teď naopak trendy homosexualitu a jiné výchylky od normálnosti vyzdvihovat a propagovat. Někdo může říct, že nepřijetí návrhu by znamenalo náš posun směrem k Rusku a k diskriminaci homosexuálů. Na to já říkám, můžeme se distancovat od obou extrémů.
Situace v tento moment je pro homosexuály v naší republice ideální. Nikdo je nežene se zbraní v ruce, nikdo je nezavírá do pracovních táborů ani neshazuje z budov, stát jim neodpírá kariérní možnosti a Pride pochod jim taky nikdo nezakazuje. Na druhou stranu nevidím důvod to posunovat dál, sňatky počínaje a 100+ pohlavími konče. Od Západu nemusíme přejímat všechno, důležité jsou hodnoty jako svoboda, demokracie, volný obchod a vojenská spolupráce.
Proto zastávám názor oponující těmto snahám. Lidé z mých řad jsou často nazýváni homofoby, což zdaleka neplatí pro většinu. Být proti rozšíření práv pro jednu skupinu obyvatel neznamená danou skupinu obyvatel nenávidět. To je to samé jako házet do jednoho pytle obhájce svateb pro homosexuály a šílencům, co prosazují milion pohlaví a genderové identity.
Autor je redaktor Studentských listů, student prváku pražského gymnázia a národní konzervativec.