Že autoritářský režim běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka brutálními prostředky velmi represivně zasahuje vůči těm, kteří proti němu od loňských zfalšovaných voleb protestují, je široce známo a dobře popsáno. Jeden z příběhů těch, kteří se stali terčem běloruského režimu, se však svou nesmyslností, nespravedlností a brutalitou i realitě současného Běloruska vymyká.
Šestnáctiletý Mikita Zalatarou 10. srpna 2020, tedy den po zfalšovaných prezidentských volbách, v nichž už pošesté vyhrál autoritář Alexandr Lukašenko a které rozpoutaly vlnu odporu, čekal na hlavním náměstí ve městě Homel na jihovýchodě země na svého kamaráda. Opodál probíhala pokojná demonstrace proti zfalšovaným volbám a Lukašenkově znovuzvolení, když se objevila policie a dav se rozutekl. Jeden z prchajících měl údajně Mikitovi říct, aby utíkal také – a tak se rozběhl pryč spolu s účastníky demonstrace.
Druhý den se však u dveří Mikitova bytu objevili policisté, kteří ho zatkli a zbili. Obvinili ho přitom, že měl na demonstraci házet na příslušníky bezpečnostních složek Molotovovy koktejly (což mladík popírá). Mikita byl převezen do vazby, kde se mu dostalo brutálního zacházení.
Kromě toho, že byl vyslýchán bez přítomnosti právníka nebo dospělého zákonného zástupce, měl být mučen elektrickým obuškem a bit, dozorci mu rovněž odpírali léky proti epilepsii, které musí denně brát. „Jsi politický vězeň, zemřeš tady,“ měl Mikitovi podle jeho slov u soudu říct jeden z dozorců, když žádal o své prášky. Běloruské úřady jakékoliv násilí vůči zadrženému chlapci odmítly s tím, že nic takového interní kontrola neprokázala.
Letos v únoru byl Mikita soudem odsouzen k trestu 4 a půl roku vězení v trestanecké kolonii pro mladistvé. Společně s dalšími dvěma údajnými výtržníky byli obviněni z organizace masových nepokojů a nezákonné užití hořlavých látek. Letos v létě mu bylo k výčtu skutků připsáno také násilí vůči policejnímu důstojníkovi, kterého se měl dopustit během svého pobytu ve vazbě. To Mikita u soudu přiznal, odmítl však, že by se dopustil násilí, pouze odporu v emocionálním vypětí.
Podpořte unikátní projekt největšího českého studentského média. Vaše finanční dary v libovolné výši prosím posílejte na účet 2401503935/2010 a informujte nás o nich na e-mailu info@slisty.cz. Více informací naleznete zde.
Dnes již sedmnáctiletý Mikita si odpykává pětiletý trest ve vězeňské kolonii. Když se ho v říjnu snažila navštívit jeho matka, bylo jí setkání s ním odepřeno s tím, že byl umístěn na samotku do „trestní cely”. Přijat nebyl ani potravinový balíček, který mu donesla. Proč byl Mikita do zvláštní cely umístěn a jak dlouho v izolaci zůstane, není jasné.
Na Mikitův případ upozornily lidskoprávní organizace v čele s Amnesty International, které ho označují za politického vězně. Ty také varovaly, že běloruský režim se čím dál častěji ve stále zoufalejší a urputnější snaze potlačit jakýkoliv odpor zaměřuje na represe i vůči nezletilým.
Do vězeňských kolonií jsou podobně jako Mikita čím dál častěji umisťováni i teenageři, v řadě případů režim za činy svých nezletilých dětí vězní jejich rodiče. Těm je také často vyhrožováno odebráním jejich dětí. To je případ novinářky nezávislé televize Belsat Larysy Šyrakové, kterou úřady kvůli informování o protirežimních protestech zadržely a vyhrožovaly jí umístěním jejího třináctiletého syna do sirotčince.
Postavit se za Mikitovo propuštění můžete i vy
„Bělorusko je dlouhodobě nedemokratickým státem, ve kterém fakticky neplatí žádné zákony a nefungují žádné standardní procedury, takže přítomnosti právníka nebo kohokoliv jiného se nedomůžete,” říká k Mikitově případu analytik Asociace pro mezinárodní otázky Michal Lebduška. „Teoreticky je proto v Bělorusku možné úplně cokoliv a k zatčení stačí v podstatě jakákoliv záminka třeba jen špatně zvolené barvy oblečení a v minulosti ostatně už také mnohokrát docházelo k ‚záhadným‘ zmizením odpůrců režimu.
Mikitův konkrétní případ podle něj jenom zapadá do zvýšené brutality režimu po zvýšení loňských protirežimních protestů. I vzhledem k výše zmíněným dalším případům represí i vůči teenagerům se podle něj nejedná o velkou výjimku.
„O propuštění nespravedlivě vězněného Mikity Zalataroua z Běloruska usilujeme v rámci letošní kampaně Maraton psaní dopisů. Jedná se o největší lidskoprávní akci světa, která každoročně vrcholí kolem 10. prosince na Mezinárodní den lidských práv,“ říká mluvčí české pobočky globální lidskoprávní organizace Amnesty International Erik Bartoš. Cílem akce je apelovat formou velkého množství dopisů na představitele konkrétních zemí k propuštění jednotlivých politických vězňů a nespravedlivě pronásledovaných.
„Lidé také mohou napsat solidární dopis pro Mikitu a poslat mu ho přímo do vězení. Od propuštěných lidí víme, že jim takové dopisy pomohly přečkat a přežít situaci ve vězení, která se mnohdy rovná mučení,” dodává Bartoš. V těchto dnech je jedna z posledních možností se do akce zapojit.
Kromě mladého Bělorusa Mikity se lze postavit za propuštění dalších nespravedlivě vězněných, například čínské novinářky Čang Čan, která si odpykává trest vězení za zveřejňování pravdivých informací z covidového epicentra nákazy ve Wu-chanu nebo egyptského právníka a obhájce lidskoprávních bojovníků Mohameda Bakera. Vše potřebné pro zapojení se do akce najdete na webových stránkách Maratonu psaní dopisů.
